Annie (2)

Úterý v 16:06 | myred |  Povídky

"Annie?!" Vydechl jsem zděšeně a odtáhl se od Kim.
"Co...co tady děláš?!"
"Co tady dělám?! Říkala jsem si, že za tebou zajdu, když dneska v noci pracuješ, ale evidentně máš jinou zábavu! Pane Bože a já kráva si myslela, že budeš rád. Zakryla si rukama obličej.
"Ne, Annie, není to tak, jak to vypadá." Obešel jsem rychle bar a došel rychle k ní.
"A jak to jako je,co?! Bože, myslela jsem si, že jsi jinej, ale jsi přesně stejnej, jako Lucas!" Vyštěkla na mě otočila se k odchodu. Nemohl jsem jí přece nechat odejít. Ne takhle. Chytil jsem ji za ruku a přitáhl k sobě.
"Annie, je mi to líto, opravdu mě to hrozně mrzí. Opravdu. Nevím...proč jsem to udělal. Nechtěl jsem..."
"Ale udělal jsi to!" Křikla na mě. Vysmekla ruku z mého sevření a vyšla rychle ven. Vjel jsem si rukama do vlasů.
"Tak to bylo hustý." Pronesla Kim a seskočila z baru. Ani jsem se na ni neotočil a vyběhl rychle ven, jenže už jsem viděl jen odjíždějící Anniino auto.


***

V práci jsem byl tu noc skoro nepoužitelný. Skoro všechnu práci na place musela udělat Kim. Když jsem šel v noci domů, tak jsem to vzal kolem domu Annie a řekl si, že jestli se bude v jejím domě svítit, tak se u ní stavím, ale měla zhasnuto, tak jsem se vydal domů.
Ráno jsem si dal sprchu, oblékl jsem se a vydal se k Annie. Cestou jsem jí koupil kytici bílých růží. Ty měla Annie nejraději. Zastavil jsem se u jejího domu a zazvonil. Slyšel jsem kroky, přibližující se ke dveřím, ale nikdo neotvíral.
"Annie, vím, že tam jsi. Otevři, prosím."
"Vypadni!" Ozvala se.
"Annie prosím, chci si o tom promluvit."
"Ale já ne! Není o čem! Neskutečně jsi mě zklamal."
"Já vím, ale..."
"Vypadni! Už tě nechci nikdy vidět!"
Ještě chvilku jsem tam stál a snažil se vymyslet nějaká vhodná slova, kterými bych to napravil a omluvil se. Ale žádná taková slova nejsou. Povzdychl jsem si a opatrně položil květy přede dveře a pomalu jsem se vydal pryč. Ještě jsem se párkrát otočil za sebe na jejím dům, jestli neotevřela dveře, ale ne.

***
 

Annie (1)

29. listopadu 2018 v 16:42 | myred |  Povídky

"Dnešní večer byl fajn. Musíme si to zase někdy zopakovat." Řekla, když jsme se zastavili před jejím domem.
"Jo, to určitě musíme." Usmál jsem se a dal jí pramínek neposedných vlasů za ucho. Byla tak krásná. Chodili jsme spolu už tři měsíce, ale já se jí pořád nemohl nabažit.
"Nechceš jít na chvilku dál?" Podívala se na mě nahoru. Byla takový prcek a to se mi líbilo. A byla tak křehká. Měl jsem pocit, že ji musím pořád ochraňovat.
"Tak dobře, ale jenom na chvilku. Zítra jdu do práce."
"Jistě." Uculila se a začala šátrat v kabelce a vytáhla klíče. Otevřela dveře do svého malého, ale útulného domečku a já vešel. Zavedla mě do svého malého obýváčku a stáhla mě k sobě na pohovku. Na nic jsem nečekal a okamžitě jsem ji přitáhl k sobě a ochutnal její rty. Na tohle jsem čekal celý večer. Sedla mi na klín a okamžitě mi začala polibky oplácet. Rukama jsem sjel na její boky a dál se věnoval jejím rtům. Vjela mi rukou do vlasů a malinko za ně zatahala. Jemně jsem jí skousl spodní ret, zajel rukama pod její tričko a začal rukama putovat po jejím těle.
"Miku..." Zašeptala a chtěla se ode mě odtáhnout, ale já to nedovolil. Přitáhl jsem ji k sobě ještě víc a dál pokračoval. Jednou rukou jsem vyjel po jejích zádech a narazil na rozepínání její podprsenky.
"Miku dost!" Položila ruce na mojí hruď a odtáhla se ode mě. Zrychleně jsem dýchal a díval se na ni zmateně.
"Annie, no tak..." Pokusil jsem se ji k sobě přitáhnout zase, ale ona zavrtěla hlavou a zvedla se ze mě.
"Ne, víš jak na tom jsem."
"To říkáš vždycky..." Zavrčel jsem a prohrábl si rukou vlasy.
"Jo, protože se pořád nic nezměnilo."
"Jasně, takže ty tři měsíce, co spolu chodíme jsou por tebe nic. Hezký!"
"Ty víš, že to tak není."
"A jak to tedy je?"
"Vždyť víš..."Šeptla a koukla se smutně jinam.
Povzdychl jsem si a stáhl si ji k sobě na klín. Přitulila se ke mně.
"Prostě jsem se v minulosti spálila a nechci, aby se to opakovalo. Chci si být prostě jistá, že tohle je jiný. Že ty jsi jiný. Že jsi pro mě ten správný."Podívala se na mě smutně. Ochranitelsky jsem ji obejmul a líbnul ji do vlásků.
"Já vím, zlato. Promiň, nechtěl jsem, aby si byla smutná. Dokážu ti, že jsem jiný než on, ano?" Kývla a položila si hlavu na moje rameno.

***

Můj říjen 2018

7. listopadu 2018 v 15:48 | myred |  Deníček
Ahoj přátelé,
tenhle článek nebudu klasicky začínat omluvou, ve které Vám budu sdělovat, jak na blog v podstatě kašlu a že už dlouho nevyšel žádný článek, protože to všichni moc dobře víte. :D Mimichodem, ještě než začne článek, taky Vám přijde, že ten letošní podzim nějak hrozně rychle utíká? Přijde mi, že jsem si ani nestačila ten krásný podzim užít a už je tady listopad. :(
No, ale teď už k článku...

 


Moje září 2018

13. října 2018 v 17:41 | myred |  Deníček
Ahoj přátelé,
moc se omlouvám, že se hlásím po tak dlouhé době, ale v poslední době to bylo všechno tak nějak děsně hektický. No, dneska se našla trocha času a tak jsem toho hned využila a je tady článek o tom, co se mi stalo v září.


TVD Tag

23. září 2018 v 7:09 | myred
Jelikož jsem na konci srpna dokoukala můj oblíbený seirál Upíří deníky, tak jsem si řekla, že bych sem mohla hodit takový Tag. :) Tak snad se Vám bude líbit.




Moje myšlenky

19. září 2018 v 12:20 | myred |  Deníček
Ahoj přátelé,
já vím, že nejsme teď moc aktivní, ale v poslední době mám nějakou nostalgickou náladu a je mi z toho smutno. Vracím se k věcem, které se mi staly, Ať už jsou dobré, nebo zlé. Vracím se k chybám, které jsem udělala. A teď, s odstupem času už vidím ty chyby, které jsem předtím neviděla. Vím, co jsem měla udělat jinak, ale už je to k ničemu. Často si v hlavě přehrávám scénáře, co by se stalo, kdybych to všechno udělala jinak. Ale to už nikdo neví a je to jedno.
Všechno ve mně tak nějak vyvolává vzpomínky. Nemůžu jít na vlakáč bez toho, abych nehledala naše místa a nevracela se ke vzpomínkám. Nemůžu jít, nebo jet jen tak kolem kolejí, aniž bych nehledala ten vlak. Nemůžu jen tak zahodit ten pitomej řetízek, co mám na krku. Ale nejde jen o tohle. Často se vracím k tomu dítěti, kterým jsem kdysi byla. Nejraději bych se vrátila na základku. Byla tím bezstarostným dítětem. Řešila jenom to, jestli se na mě podíval kluk, který se mi líbil. Měla bych své kamarády pořád u sebe a měla bych toho nejlepšího třídního, jakého jsme vůbec mohli dostat. Často se k tomu dítěti vracím. Sleduju fotky, které jsem v tom věku pořídila. Vím, že to dítě pořád ve mně je. Někde schoulené, schované. Chci být zase tím dítětem. Chci, aby vyšlo na povrch. Chci mít zase oba dva dědy a chodit do hudebky a učit se na tu pitomou flétnu, kterou jsem tak nesnášela.
Ale to už je všechno pryč. To dítě ve mně je vystrašené a nešťastné, protože dospělost se mu ani trochu nelíbí...


Dívka na kusy - Recenze

13. září 2018 v 13:12 | myred |  Knížky
Ahoj přátelé,
je tady další recenze na knihu. Na tuhle knížku jsem se hodně dlouho těšila, tak se koukneme, jestli me ve finále nezklamala.


Podzim

7. září 2018 v 13:37 | myred
Co se mi vybaví při slově Podzim?
Nejkrásnější období v roce!
Moje nejoblíbenější. Nejkouzelnější.
Vybavím si mlhu, která se všude táhne
a vše zakrývá. Vybavím si déšť, který se
kamarádí s mlhou a společně se dokonale
doplňují. Co by to bylo za podzim bez těch
krásných barevných listů, které se povalují
všude na zemi a nebo ještě visí na stromech.
Vybaví se mi rozhodně čaj a kafe. Ale tyhle nápoje
pijeme celoročně, takže dřív se mi rozhodně vybaví
horký jablečný kompot, který v tomhle období doma
děláme. Dále se mi vybaví dýně. Teplé ponožky a
mikiny nebo teplé svetry na podzim také nemohou
chybět, protože na podzim je hezky chladno,
ale ne zase tak moc. A jako poslední se mi
vybaví ne moc příjemná věc. Škola. Na
podzim bohužel začíná i škola, kam se
většina z nás vůbec netěší.



Můj srpen 2018

3. září 2018 v 11:26 | myred |  Deníček
Ahoj přátelé, léto je u konce a já pro Vás mám shrnutí dalšího měsíce a to měsíce srpna.
Můj srpen byl tak nějak vesměs klidný. Skládal se z pár posezení s přáteli a hlavně z dělání didakťáků. No jo no, ne všechno se povede hned na první pokus.
A tady je teda pár bodů.


Ty

31. srpna 2018 v 12:13 | myred
Po pravdě? Už mě štvou ty předsudky lidí! To, že když se to někomu nelíbí, tak je to hned špatný. To, že když člověk nemá postavu jako modelka nebo kluk svaly, měl by se za to zákonitě stydět. Nakašlat! Máš tlustý nohy? Něchoď v šortkách! Co to máš na hlavě? dva drdoly, který vypadají jako dva bobky? Vypadáš v tom jako malý dítě nebo nějaká Mařena. Sundej to! Co to máš za hnusnou tmavou rtěnku? Vždyť se to k tobě absolutně nehodí! S tímhle s tebou nikam nejdu! Koukni se na svoje břicho! S tímhle chceš jít do plavek?

Dost!


Kam dál