Leden 2013

Moje plyšová opička

31. ledna 2013 v 19:13 | Jája :)
Mého plyšového méďu jesem dostala když jsem byla malá. Dostala jsem jich několik, ale moc jsem si s nimi nehrála. jistě že jsem za něho byla ráda, ale nejvíc mi přirostla k srdci moje plyšová opička. Měla jsem jí moc ráda a všucde jsem jí sebou nosila. jednou jsem si jí sebou dokonce vzala i na chatu. Mám jí moc ráda a mám jí do teď. Jo jasně, někomu to možná přijde dětinský, že s ní pořád spím, ale přijde mi, že s ní mám hezký sny. Třeba na někoho před spaním myslím a pak se mi o něm zdá. Mám jí moc ráda a je to moje veliká kamarádka. Myslím si, že každý má a nebo měl nějakého svého plyšovéo kamaráda. Je přece moc fajn obejmout toho plyšového a měkounkého kamaráda. Neho se k němu přitulit kfyž vám neni zrovna nejlíp. Ten plyšový kamarád, který pro někoho třeba nic neznamená je tady pořád s vámi. je tady pořád, když ho potřebujete. Není hezké ho někam schovat a nebo ho vyhodit, když jste už na něho moc taří. Podle mě na něho nejste nikdy staří. A když už ho tedy nechcete tak ho alespoň dejte dalšímu dítěti, které by za něho bylo moc rádo. Já mám svojí opičku moc ráda a těším se, až se k ní v noci zase přitulim. :)



Znamení - 9.kapitola

31. ledna 2013 v 19:07 | nikdo :D
Vběhla jsem do svého pokoje, kde už na mě čekal Josh. Zvedl se a políbil mě. "Chyběla si mi."
"Ty mě taky. Strašně moc." Pořádně jsem ho objala a zavřela oči. Milovala jsem tu chvíli, kdy jsme mohli být spolu jenom sami dva. Vychutnávala jsem si každou vteřinu s ním a připadalo mi, jako bych byla v ráji. Ale věděla jsem, že jednou to skončí. Že jednou nadejde ten den, kdy se spolu budeme muset rozloučit. Nebylo normální, aby byl Josh se mnou. Už to tetování nebo co to bylo tomu naznačovalo. Bála jsem se pomyslet na to, co by se mu mohlo stát, kdybychom spolu byli i přes to znamení. Ale moc jsem toužila s ním být.
"Stalo se něco?" Podíval se na mě a zvedl mi hlavu.
"Nic." Usmála jsem se na něho. "Tak co podnikneme?"
"No…cokoliv budeš chtít."
"Co třeba se jít projít?"
"A co se takhle proletět?" usmál se na mě.
"Podívala jsem se na něho překvapeně. Myslíš to vážně?"
"No jasně že jo." Chytil mě kolem pasu. Za jeho zády se objevila jeho nádherná křídla. Popošel se mnou k oknu a pak jsme se najednou vznesli. Naše nohy se odlepily od podlahy a my jsme vylétly z okna. Podívala jsem se dolu. Měla jsem sice závratě, ale když jsem byla s Joshem tak jsem se nebála. Cítila jsem se v bezpečí a byla jsem si jistá, že mě nepustí. Byl to nádherný výlet. "Ale co když nás někdo uvidí?" Podívala jsem se na něho.
"Neboj se." Usmál se. Jsme moc vysoko."
Na to už jsem neřekla nic. Podívala jsme se mu do očí a on se na mě mile usmál. Pořádně jsem ho objala a pak se zase podívala pod sebe. "A kam to vlastně letíme?"
"Na jedno moc hezké místo."

Po několika minutách úžasného letu jsme přistáli na skále u moře. Podívala jsem se na Joshe a pak na moře.
"Podívej." Ukázal Josh na západ slunce.
"To je nádhera."
"Jo," Usmál se a posadil se. Já jsem si sedla vedle něho a opřela si hlavu o jeho rameno. On mě objal jednou rukou a pak jsem se spolu dívali na západ slunce. Po západu jsme si hodně dlouho povídali. Až do noci. Josh mě potom zavedl dolů na pláž. Rozdělal oheň. "Co by si řekla na to, kdybychom tady přespali?" Podíval se na mě.
"Že je to super nápad, ale až sem někdo pude, tak si bude myslet, že nemáme domov." Pousměje se.
"Sem nikdo nechodí. Nikdo to tady nezná."
"No tak dobře." Usmála jsem se na něho a pak ho políbila. Josh mi polibek oplatil a pak mi ukázal spacáky. Najedli jsme se a pak jsme si šli lehnout. Chvilku jsme si povídali a pak jsme usnuli.

Znamení - 8.kapitola

28. ledna 2013 v 19:29 | Jája :)
Několik týdnů jsem se Joshovi vyhýbala a dělala, jako by se mezi námi nic nestalo. Bylo mi sice mizerně, ale nic jiného jsem udělat nemohla. Prostě jsem spolu nemohly být. On byl anděl a já normální člověk. Musela jsem pořád s někým být, protože jakmile jsem zůstala chvilku sama, myslela jsem na něho. Pořád jsem někam chodila s Elou a Mehmetem. Do kina, na nákupy, do plavečáku. Bylo mi s nima fajn. Ale oni poznali, že se mi něco děje, ale já jsem jim nechtěla říct co. Prostě jsem změnila téma na něco jiného.

"Tak co? Půjdeš s námi?" Ptala se do telefonu Ela.
"No….já nevim." Váhala jsem.
"Ale no tak. Je to přece film s Kevinem Costnerem. A ty ho máš ráda." Přemlouvala mě.
"No tak teda jo no. Ale kdyby to nebyl Kevin, tak bych nešla."
"Ještě že ho dávaji. No tak mi se pro tebe za dvě hoďky stavíme jo?"
"Jo, tak zatím čau." Ukončila jsem hovor a položila si hlavu na polštář. Dívala jsem se do stropu a myslela na všechno možný. Ležela jsem tam asi hodinu a pak mě vyrušilo klepání na okno. Cukla jsem sebou a prudce se zvedla. Uviděla jsem jak u mýho okna stojí Josh. Ale nevěděla jsem, jak to, protože já jsem měla pokoj v prvním patře. Pak jsem uviděla, jak za jeho zády kmitají jeho sněhobílá křídla. Rychle jsem vystřelila k oknu a otevřela ho. Josh vlítnul dovnitř a já okno zase zavřela. "Co tady děláš?" Zeptala jsem se ho.
"Víš, sice není správné, abychom byli spolu, ale já bez tebe nemůžu vydržet." Chytil mě za ruku.
"A ty si myslíš, že pro mě je snadné, být bez tebe?" Podívala jsem se do jeho nádherných očí a pořádně ho objala. Hrnuly se mi slzy do očí, ale já jsem se snažila je zastavit. Zavřela jsem oči a užívala si tu chvilku v Joshově objetí. Po chvíli jsem se odtáhla. "Ale jak spolu teda budeme, když je to nesprávné," Podívala jsem se na něho.
"No…prostě spolu budeme. Nic jiného se dělat nedá."
"Ale, nestane se ti něco?"
Josh na chvilku zaváhal a pak zakroutil hlavou. "Neboj se." Pohladil mě po tváři. Usmála jsem se na něho a pak mi zazvonil budík. Nadskočila jsem.
"Někam se chystáš?" Zeptal se a pousmál se.
"No…chtěla jsem jít s Mehmetem a Elou do kina. Ale teď už se mi moc nechce." Znovu jsem ho pořádně objala.
"Jen běž."
"Ale sotva si přišel:"
"Večer se ještě stavím:" Podíval se z okna a uviděl, jak ke mně Ela míří. Otevřel okno a vyletěl ven, tak aby ho nikdo neviděl. Já jsem se rychle oblíkla a ještě než Ela stačila zazvonit, otevřela jsem dveře a usmála se na ni.
"Viděla si mě?" Zeptala se.
"Jo." Usmála jsem se a pak zamkla dveře.
Šli jsme na film Co je šeptem. Bylo to dost dobrý, ale mě se nejvíc líbil film s Kevinem Záchranáři. Seděla jsem ve prostě a vedle mě napravo seděl Mehmet a nalevo Ela. Oba se ke mně nakláněli a něco mi šeptali, ale já jsem je nevnímala. Byla jsem tak zabraná do filmu, že jsem jejich slova neposlouchala.

"Nepůjdeme se ještě někam najíst?" Navrhla Ela, když jsem vyšli ven.
"Dobrej nápad." Usmál se Mehmet.
Oba dva se na mě podívali.
"Já nemůžu."
"Proč ne?" Zeptal se zklamaně Mehmet.
"Já musim honem domu."
"Ale proč?" zeptala se Ela.
"Protože mamka potřebuje pomoct."
"Ale vždyť si říkala, že na dva týdny odjeli k babičce. A to odjeli teprve včera."
Kousla jsem se do rtu. "Jo, ale přijde teta a já musim ještě udělat večeři."
"No jasně." Ela si založila ruce na prsou.
Mehmet e mě přistoupil a podíval se mi do očí. "Hanah, co je to s tebou poslední dobou?"
"Ale nic!" řekla jsem a otočila se. "Prostě už musim jít.ů Vyběhla jsem a pak rychle hěžela domů.

Znamení - 7.kapitola

23. ledna 2013 v 16:17 | Jája :)
Když jsem se probudila tak mě trošku bolela hlava. Nasnídala jsem se a vzala si prášek. Pak jsem si šla znovu lehnout, ale někdo zazvonil a tak jsem musela jít ke dveřím. Stál tam Josh.
"Ahoj." Usmál se na mě tím svým nádherným úsměvem a políbil mě. Já jsem nemohla odolat a polibek jsem mu oplatila, ale ne se odtáhl a zase si položil ruku na to místo, kde se mu včera objevilo to tetování nebo co to bylo.
"Už zase?" Podívala jsem se na něho.
"Jo, nemohli by jsme se projít? Potřeboval bych ti něco říct. Přišel jsem na to, čím to je."
"No tak dobře. Pojď dál já na sebe jenom něco hodim." Usmála jsem se a otevřela víc dveře, aby mohl vejít.
"To je dobrý, já tady počkám." Sedl si na schod a usmál se na mě.
"No tak fajn." Zavřela jsem dveře a běžela se oblíct. Hodila jsem na sebe bílý tričko, tmavě modrý kalhoty a ještě se učesala. Popadla jsem klíče, nazula si boty a pak vyšla ven. "Už jsem tady." Usmála jsem se na něho.
"To je fajn." Zvedl se, chytil mě za ruku a šli jsme spolu k parku. Podařilo se nám najít místečko, kde nikdo nebyl. Sedla jsem si na lavičku a Josh si sedl vedle mě.
"Tak co si mi chtěl říct?" podívala jsem se na něho.
"Víš…no…zjistil jsem proč mám na těle to.."
"Tetování?"
"Není to tetování."
" A co teda?"
"Je to znamení." Podíval se do země.
"Co? Jaký?"
"No…víš…já…nejsem člověk." Podíval se na mě.
Hrklo ve mně. "Ale…už si ze mě zase děláš srandu? Po včerejšku jsem si myslela, že si jinej, ale jak vidím tak ne." Zvedla jsem se, ale on mě chytil za ruku a podíval se mi do očí.
"Ale já nelžu. Jsem…anděl."
"Cože?"
"No vážně." Podíval se kolem a pak jsem uviděla za jeho zády sněhově bílá křídla. Nemohla jsem z nich spustit oči. Zamával s nimi a já jsem si musela promnou oči, protože jsem tomu nevěřila. Ale byla to pravda. Couvla jsem. "To…ale…to…nejde."
"Hanah, neutíkej. Ta značka se mi tam udělala protože já jsem naděl a ty si normální člověk. Není to normální, abychom byli spolu a tohle má být varování."
Podívala jsem se mu do očí. "Ale…" Stekla mi slza, podívala jsem se do země. "Tak dobře. Nic mezi námi vlastně ani nebylo a nešlo by to." Utřela jsem si slzy a rychle jsem utíkala domů. Uslyšela jsem jak za mnou volá, ale nezastavila jsem se.

Znamení - 6.kapitola

21. ledna 2013 v 19:16 | Jája :)
Elena onemocněla a ples se blížil. Já jsem slíbila, že jí pomůžu, a tak jsem taky udělala. Celý jsem tom zorganizovala a přišlo mi, že je to docela slušný. Na ten velký den Ela do školy přišla. Nikdy by si to nenechala ujít. Vzala jsem si na sebe světlomodré šaty, navlnila si vlasy a pak sepla skřipcem. Mehmet pro mě přijel a jeli jsem na ples spolu. Mehmet zaparkoval a otevřel mi dveře.
"Díky." Usmála jsem se.
Podal mi ruku a pomohl mi vstát. Usmála jsem se na něho a podívala se ke vchodu kam chodil jeden pár za druhým.
"Můžeme?" zeptal se Mehmet a nastavil rámě. Já jsem kývla a chytla se ho. Vešli jsem do sálu, kde už hrála muzika a všichni se bavili. Dívala jsem se po sále a hledala jsem Elu, ale místo ní ke mně přišel Josh.
"Věnovala by si mi první tanec?" Sladce se na mě usmál.
"Ne," řekla jsem a šla tancovat s Mehmetem.
"Proč si s ním nešla tancovat?" Podíval se mi do očí.
"A proč? Leze mi krkem." Ohrnula jsem nos a podívala se na ostatní tancující páry. "Kde je ta Ela?" řekla jsem sis spíš pro sebe.
"Neboj se, ona by tohle nepropásla. Určitě se ještě připravuje." Usmál se na mě a když skončila písnička a tak šel pro punč. Posadila jsem se na židli a pořád jsem hledala Elu, ale marně. Přišel ke mně Josh. "Věnovala by si mi teda alespoň druhej tanec?"
"No tak fajn," řekla jsem znuděně a zvedla se. Začala hrát zrovna pomalá písnička a já jsem litovala toho, že jsem souhlasila. Josh mi položil ruce kolem pasu a já jsem mu neochotně položila ruce kolem jeho krku. Koukala jsem se všude možně, protože jsem nechtěla, aby se naše pohledy setkaly. Ale bylo to marný. Když jsem se chtěla podívat zase ke vchodu, podívala jsem se mu do očí. A už jsem je nemohla odtrhnout. Celou písničku jsem se mu koukala do jeho kouzelných modrých očí a začalo mi být jako v ráji. Ani jsem nepostřehla že písnička skončila a on očividně taky ne, protože jsme se houpaly pořád dál. Pak začala další, ale tentokrát rychlá písnička a tak jsem to tam rozjeli. Všichni se na nás koukali a obdivovali nás. Já jsem se jenom usmívala. Byla jsem poprvé středem pozornosti, ale ani jsem to pořádně nevnímala. Vnímala jsem jenom Joshe a jeho nádherný úsměv. Když písnička skončila tak si mě k sobě přitáhl a usmál se na mě. Už jsem si zase koukali do očí. "Děkuju za tanec, moc jsem si to užil. Bylo to super."
Z jedný strany jsem jsem nechtěla, aby ten nádherný pocit z končil, ale z druhý strany ano. Všichni se na nás koukali a já jsem si vzpomněla na Mehmeta.
"Díky…já taky." Když jsem si uvědomila co jsem řekla, chtěla jsem se od něho odtáhnout.
"Au!" Vykřikl.
"Co se děje?" Podívala jsem se na něho. Držel si ruku pod hrudí.
"Já…já nevim hrozně mě to štípe."
"Pojď." Chytla jsem ho za ruku a táhle jsem ho přes celý sál až jsme vyšli ven. Šli jsme dál od sálu, aby nás nikdo neviděl a pak jsme si sedli na lavičku. "Ukaž." Přikázala jsem mu. Josh si poslušně sedl a pak si rozepl košili. Podívala jsem se na to místo., kde měl ruku a zůstala jsem na to udiveně zírat. "Ty…máš tetování?"
"Co? Kde bych k tomu asi přišel?" Podíval se na svojí hruď a pak se podíval na mě vyděšeně. "Ale…ale já přísahám, že jsem se nenechal tetovat."
"No a co to teda je?"
"Já nevím. Ale hrozně mě to pálí."
"Neměli by jsme radši někoho zavolat?" Podívala jsem se kolem.
"A co by jsme jim asi řekli? Že se mi záhadně objevilo tetování?" Podíval se na mě a když uslyšel nějaké hlasy, rychle si zapnul košili a posadil si mě na klín. Nahl se ke mně a vypadalo to, jako by jsme se líbali. Naše rty od sebe nebyly daleko. Jeden pohyb a dotkla bych se jich. Dívala jsem se mu do očí a pak nevím co se to se mnou stalo, ale políbila jsem ho. Josh se na mě podíval překvapeně, ale já jsem se mu rychle chtěla vysmeknout, ale on mě držel pevně a polibek pořád trval. Zavřela jsem oči a začala ho líbat. Bylo to překrásné a přála jsem si, aby to nikdy neskončilo, ale Josh se ode mě odtáhla a já na něm poznala, že ho to zase bolí.
"Ale vážně, tohle není normální. Někoho najdu." Zvedla jsem se, ale on mě chytil.
"Ne, to je v pohodě. Alespoň se můžu vytahovat, že mám tetování." Pousmál se.
"No jasně, že si sis nechal vytetovat anděla." Poklepala jsem si na hlavu.
"Hanah?!" Uslyšela jsem Eliin hlas.
"Už musím jít." Podívala jsem se na Joshe.
"Dobře, a nešla by si třeba zítra ven?"
"No…já nevím…možná." Usmála jsem se a pak se rozběhla za Eliiným hlasem. Ela poskočila.
"Já jsem se tě lekla. To už mi nikdy nedělej jasný?"
"No jo, usmála jsem se."
Ela se podívala kolem. "A co si tady vlastně dělala?"
"Já…no šla jsem se jenom projít na čerstvém vzduch. To je dobře, že už jsi tady. Pořádně si to užijeme." Usmála jsem se, chytla jí za ruku a šla s ní ke vchodu. S Elou a Mehmetem jsem se pořádně opila a tancovala jsem snad ze všema klukama. Ale nebylo to takové jako s Joshem. Kéž bych s ním mohla tančit dýl.

Znamení - 5.kapitola

21. ledna 2013 v 15:25 | Jája :)
Probudilo mě zvonění. Byla jsem doma sama a tak jsem na sebe hodila župan a šla otevřít. Před dveřmi stál Josh a díval se na mě překvapeně. "Vzbudil jsem tě?"
"Jo," řekla jsem protivně.
"Promiň, to jsem nechtěl."
"Proč si přišel?" Opřela jsem se o futra.
"Nedávno jsem ti chtěl něco říct, ale ty ses mi vytratila."
"Tak mluv."
"Víš….já…" Kopl do kamene před sebou.
"No?" Nadzvedla jsem obočí.
"Mám tě rád." Podíval se na mě.
Já jsem se zasmála.
"Čemu se směješ?"
"To si jako myslíš, že jsem tak hloupá, že ti na to uvěřim?"
"Ale já si z tebe nedělám srandu."
"Já tě znám, a neskočim ti na to." Zabouchla jsem dveře a šla si dělat snídani.

Odpoledne mi zavolala Ela, že jdou s Mehmetem ven a tak jestli bych nechtěla jít taky. Já jsem souhlasila, protože bych se doma nudila. Šli jsem do kavárny a sedli si zase k oknu.
"Stalo se něco?" zeptala se Ela.
"Jo!" Podívala jsem se z okna.
"Co?"
"Josh mě chtěl napálit!"
"Co?" ozval se Mehmet.
"A jak?" zeptala se Ela.
"Prej že mě má rád." Odfrkla jsem a napila se.
"Co? A co si mu řekla?"
"Že mu na to neskočim a zavřela jsem dveře." Pousmála jsem se.
"Ty si mu zabouchla dveře před nosem?"
"Jo," řekla jsem klidně.
"A…co když to myslel vážně?" zabodla vidličku do kokosové rolády.
"To se se mnou chceš bavit jenom o Joshovi," Koukla jsem se na ni zle.
"No…tak ale…"
"Fajn!" Zvedla jsem a šla k východu.
"Hanah!" zavolal za mnou Mehmet, ale já jsem se ani neotočila a šla dál.

Tohle se mi moc líbí :D

18. ledna 2013 v 20:26 | Jája :)
Koľko duší mám, toľko ti ich dám. Pretože práve ty si moja duša, si náhrada môjho srdca. Naša láska hýbe svetom ty si mojím liekom na každú moju bolesť. Si človekom s dušou mojou. Čo je moja je aj tvoje. Čo potrebuješ to ja mám, budem u teba až do rána. Koľko duší mám toľko ti ich dám. Pretože ty si moja duša, len ty si náhrada môjho srdca.

PS: omlouvám se za špatnou slovenštinu. :D

Znamení - 4.kapitola

18. ledna 2013 v 19:14 | Jája :)
Seděla jsem v pokoji a koukala se z okna. Bílé sněhové vločky se snášely z nebe na zem. Měla jsem to ráda a když sněžilo tak už jsem se od měla ráda dívala z okna. Dokázala jsem u okna sedět klidně hodinu a vnímat jenom ty bílé vločky a být ponořená v myšlenkách. Ale dneska jsem se nějak nedokázala soustředit. Byla jsem neklidná, ale nevěděla jsem proč. Když mi zazvonil mobil tak jsem leknutím nadskočila. Seskočila jsem z parapetu a pomalu se šourala ke stolu, kde jsem měla mobil položený. Dneska se mi nechtělo s nikým mluvit, jenom se dívat na vločky a ponořit se do myšlenek. Ale nedařilo se mi. "Ano?" Zvedla jsem to a neznělo to zrovna nejmileji.
"Vyrušil jsem tě?" ozval se na druhé straně Mehmet.
"Ne, to je v pohodě."
"Jo?"
"Jo." Sedla jsem si. Pocítila jsem nějakou únavu.
"Víš napadlo mě, víš jak si mi vyprávěla jak miluješ sníh."
"No?" Začalo mě to zajímat.
"Tak mě napadlo, že by jsme spolu mohli jít ven co ty na to?"
Únava ze mě upadla. "No jasně že jo. Tak já pro tebe skočim." Típla jsem to a rychle se běžela oblíct. Netrvalo mi to moc dlouho a už jsem byla venku. Sněhové vločky na m padaly a mě bylo fajn. Běžela jsem ulicí celá šťastná až jsem doběhla k Mehmetově domu. On už na mě čekal před domem. "Ahoj." Usmál se na mě.
"Ahoj." Vběhla jsem mu do náručí a pořádně ho objala. "Si super."
"Možná, ale ne tak jako ty." Usmál se a dal mi pramínek vlasů za ucho. "Tak kam půjdeme?"
"No…co třeba takhle se jenom toulat ulicemi a povídat si?" usmála jsem se na něho a pak se podívala na nebe.
"Dobře," Usmál se, chytil mě za ruku a vyšli jsmem zpod střechy a vločky už zase padali kolem nás a na nás. Natáhla jsem ruku a na mou horkou dlaň mi napadalo několik studených vloček. Ale bohužel se hned rozpustily. Bylo jich škoda. Zandala jsem ruku do kapsy. Jen tak jsme se toulali ulicemi a povídali si o všem.
"Kdyby si mohla někam odcestovat, kam?" Podíval se na mě Mehmet.
"No…" Podívala jsem se na nebe a zamyslela se. "Určitě do Turecka."
"To myslíš vážně?"
"No jasně že jo." Podívala jsem se na něho a usmála se. "Turecko mě moc láká."
"No tak co kdybychom tam spolu o letních prázdninách zajeli? Já tam stejně pojedu za rodinou."
"A nebude to vašim vadit?"
"Ale prosimtě. Nebude." Usmál se.
"Tak díky." Usmála jsem se.
"Není zač."
"Škoda že není víc sněhu. Mohla bych tě pořádně zkoulovat." Poušklíbla jsem se.
"Cccs, to bych spíš zkouloval já tebe."
"No jasně." Usmála jsem se a strčila do něho.
"Hele! Nezajdeme někam na čaj?"
"Ale jo, docela mám žízeň." Usmála jsem se.
Zašli jsme do čajovny a vypili asi tak tři čaje a suprově jsme si popovídali. Ale já jsem se pořád koukala z okna u kterého jsem seděla a dívala se ven.
"Chtěla by si už jít ven?"
"Nevadilo by ti to?" podívala jsem se na něho.
"No jasně že ne. Mě se venku taky líbí."
Ještě asi hodinu jsme byli venku a povídali jsme si spolu, ale pak už jsem šla domu. Mehmet mě doprovodil. Zeptala jsem se ho, jestli nechce jít dál, ale on nemohl. Musel být s rodinou. Tak jsem si dala něco na zub a pak jsem se zavřela v pokoji a sedla si zase na parapet. Podívala jsem se z okna a po chvilce jsem přestala vnímat všechno kolem sebe. Konečně se mi podařilo vnímat jenom ty vločky a svoje myšlenky. A to všechno jenom díky Mehmetovi. Když jsem byla s ním tak mi bylo moc fajn.

Znamení - 3.kapitola

15. ledna 2013 v 18:50 | Jája :)
Když jsem šla další den pro Elu, uviděla jsem jak ke mě běží Josh. Šla jsem rychle ale on mě dohonil. "Ahoj." řekl mile.
"Padej!" řekla jsem ostře a ani se na něho nepodívala.
"Proč si na mě taková?" zeptal se a podíval se na mě.
"Proč za mnou furtl lezeš?!" Podívala jsem se na něho zle.
"Ptal jsem se jako první."
"Jsi jako malej." Otočila jsem se a šla od něho pryč. On mě předběhl a stoult si mi do cesty. "Tak fajn, ale pak mi odpovíš ty."
"To si ještě rozmyslim." Založila jsem si ruce na prsou.
"Víš...známe se už dost dlouho...a přijdeš mi jiná než ostatní holky. Taková..."
"Joshi!" vyrušil ná Tyler.
Josh protočil oči a neochotně se na taylera otočil. "Co je?"
"Cindy tě hledá."
Cindy byla Joshovo holka.
"No a co já s tim?" zeptal se Josh protivně.
"No...nepůjdeš za ní?"
"S někim tady mluvim jestli si si nešim." Ukázal Josh na mě.
"Ale..."
"Já půjdu." Obešla jsem Joshe.
"Ne." chytil mě za ruku.
"Musim do školy." Vysmekla jsem se mu a rychle šla za Elou.

Ele jsem o tom nic neřekla. Zase by si myslela, že se Joshovi líbím a že mám štěstí. Ale mě to tak vůbec nepřišlo a Josh mi byl volnej.
"Pomohla by si mi s tím plesem?" zeptala se mě Ela o velký přestávce, když jsme seděly na velkim dvoře a koukaly se, jak kluci hrajou fotbal.
"Jasně že jo. Přece tě v tom nenecham." Usmála jsem se na ni a pak se zase koukla na hru.
"Díky, si ta nejlepší kámoška." objala mě.
"No to si nemyslim,ale díky." usmála jsem se.
Josh dal góla a když se s ostatníma klukama radovat, tak se na mě podíval. Já jsem ale nebyla moc nadšená, protože jsem jim nefandila.
"hele, Josh se na tebe pořád dívá." Šťouchla do mě Ela.
"No a? je trapnej." řekla jsem protivně a podívala se jinam.
"Já si mysli, že je sladkej." Podívala se na něho zasněně.
"Copak jsem tady jediná normální?" zeptala jsem se sama sebe nahlas, zvedla se a odešla.

Znamení - 2.kapitola

14. ledna 2013 v 19:49 | Jája :)
"Jak si mi to mohla udělat?" začala Ela když jsme vyšli ze školy.
"A co?" Nechápala jsem.
"No ty si mě normálně vyměnila za toho novýho kluka."
"Ale prosim tě. Jenom jsem mu to tam ukazovala ne?"
"No jasně. A byli jste spolu celej den."
"Ale on má tak zajímavou historii." Usmála jsem se.
"No jasně. A to si s nim jenom kvůli tomu, aby si poslouchla jeho historii nebo co?"
"Ale jeho rodina prý pochází z Turecka. A ty víš, že mám Turecko ráda."
"Ach jo. Takže mám počítat, že teď s ním jako budeš pořád jo?"
"A proč bych s nim měla bejt pořád?" Podívala jsem se na ni nechápavě.
"No protože je z Turecka. A jak se vlastě naučil naši řeč?"
"Já ti ani nevim." Uchechtla jsem se. "Neměli jsme dost času, abychom se dostali až k tomuhle."
"Aha no." Posmála se Ela a vyndala si z batohu svačinu.
Usmála jsem se a když jsem se otočila ke školním dveřím, uviděla jsem jak vychází Josh a jeho parta. Josh chodil do vedlejší třídy a byl moc hezkej. Každá holka se do něho zamilovala a podlehla mu, ale já ne. Ele se sice líbil, ale já jsem nechápala co na něm všichni viděli. Prostě to byl normální kluk. Tak jsem ho brala já. A byla jsem asi jediná. Prošel kolem nás a podíval se na mě, ale já jsem ho ignorovala. Ela málem omdlela a tak si radši sedla. Josh se zastavil vedle mě, ale já jsem si založila ruce na prsou a podívala jsem se na něho otráveně.
"Ahoj Hanah."
"Nazdar Joshi," neřekla jsem moc přátelsky. Znělo to dost otráveně.
"Tak jak je?" Mrkl na mě.
"Momentálně blbě." Podívala jsem se na Elu a ta se na mě dívala nechápavě.
"Jak to?"
"Protože si tady," řekla jsem, popadla Elu za ruku a šla s ní. Ela se ale na něho celou cestu otáčela. "Pořád se na nás kouká," říkala.
"No tak ať se kouká! Mě je to jedno."
Ela se zastavila a podívala se na mě.
"Co je?"
"Proč si na něho taková?"
"No protože je to blb co si o sobě myslí, že je King ale není to tak." Dala jsem si ruce v bok.
"Ale on je tak…"
"Jo úžasném. Už si mi to říkala snad tisíckrát," řekla jsem dost protivně a pak se otořila a vyrazila k domovu.
"Hanah!" uslyšela jsem za sebou a tak jsem se otočila a uviděla jak za mnou běží Mehmet. Zastavila jsem a počkala až mě doběhne. Zastavil se u mě celej zadejchanej.
"Děje se něco?" Podívala jsem se na něho.
"Ne," usmál se na mě roztomile.
"Aha." Taky jsem se na něho usmála.
"Jen jsem tě uviděla a šla si stejným směrem a tak mě napadlo, že by jsme mohli jít domu spolu. Ale jestli to ti vadí tak ne."
"Ne, to je v pohodě. Jak si přišel na to, že bych s tebou nešla?"
"No přijdeš mi nějaká naštvaná."
"No…ale ne. Jenom mě krapítek vytočil Josth."
"To je ten blonďatém kluk jak chodí s tou svojí partou a všichni ho milujou?"
"Jo, přesně ten." Pousmála jsem se.
"Aha no. A co ti udělal?"
"Promluvil na mě," řekla jsem znechuceně.
"Aha no. A to ti to tolik vadí?"
"Jo, protože on je odpornej."
"Jo no, to asi je." Zasmál se Mehmet.
"Ne asi ale určitě. Znám ho už od pátý třídy. To jsme se spolu ještě bavili, protože byl normální. Ale pak začal blbout."
"Aha no."
"Jsem asi jediná, kdo ho nemá rád."
"No tak to si dobrá." Usmál se Mehmet.
"No, ale už dost řečí o něm." Usmála jsem se a šla.

Znamení - 1.kapitola

14. ledna 2013 v 19:31 | Jája :)
Hned jak jsem přišla ze školy jsem si udělala úkoly a pak jsem šla s Elou ven. Ela byla moje nejlepší kamarádka. Znaly jsme se tak asi dva roky. Jo, byla to poměrně krátká doba, ale to je jedno ne? Prostě hlavní bylo, že jsme si rozuměly a za ty dva roky se stačily poznat. Došly jsme na naše oblíbené místo. Zeď. Často jsme tam sedávaly a povídaly si o všem možným. Tenhle den jsme šly ven ale večer. Už byla docela tma. Dívala jsem se kolem a poslouchala Elu jak vypráví o svim klukovi. Najednou jsem ale uslyšela ránu. Podívala jsem se před sebe, odkud přicházela. Někdo pouštěl petardy. Před námi se objevil nádhernej ohňostroj. Pořádně jsme se usadily a obě se na něho dívaly. Ela náhle zapomněla o čem předtím mluvila a dívala se před sebe. Byla to moc hezká chvíle, ale škoda, že trvala jenom tak krátkou dobu. Ohňostroj asi po půl hodině přestal.
"To je škoda," ozvala se Ela.
"Jo no, bylo to moc hezký."
"Jo, ale všechno musí bohužel jednou skončit."
"Jo." Pousmála jsem se a objala ji.
"O čem jsem to povídala? Jo o Johnym."
"Jo." Začala jsem se smát a lehla si.
"Čemu se jako směješ?" Podívala se na mě nechápavě.
"Ale ničemu. To je jedno. Pojď si lehnout vedle mě a koukat se na hvězdy." Pousmála jsem se na ni a podívala se na nebe, které bylo plné hvězd. Ela si poslušně lehla vedle mě a dívala se na hvězdy. "Která myslíš, že je ta tvoje?" zeptala se mě po chvíli.
"Já…já nevím. Ale jsem si jistá, že tam nahoře určitě někde je." Usmála jsem se.

Ráno jsem se připravila a začala snídat. Někdo zazvonil a já jsem věděla, že je to Ela. Rychle jsem skočila k zrcadlu a sepla si svoje světlé vlasy do culíku. Popadla jsem tašku a vyšla ven. "Tak můžem," řekla jsem s úsměvem. Když jsme došly před školu uviděli jsme tam partu kluků od nás ze třídy a vedle vchodu do šatny postával nějakej novej kluk. Byl asi tak v našem věku.
"Kdo to je?" zeptala se mě šeptem Ela a nenápadně ukázala na toho kluka.
"Jak to mám asi vědět? Myslíš si že jsem jasnovidka nebo co?"
Ela se uchechtla a já taky. Když konečně otevřeli tak se všichni nahrnuly do školy. Já a Ela jsme si pěkně počkaly a šly dovnitř skoro jako poslední. Došla jsem na svoje místo v šatně. Sundala jsem ze sebe bundu a pak si zula boty. Přišel ke mně ten novej kluk. "Ahoj," usmál se na mě.
"Ahoj."
"Je tady volno?" Ukázal na místo vedle mě.
"Jo, naštěstí je." Usmála jsem se. "Ty si tady novej, že jo?"
"Jo," Sundal ze sebe budnu a pak si vzal batoh.
"No a nechtěl by si to tady ukázat?"
"To by si byla moc hodná." Usmál se.
"Tak fajn."
Když jsem se otočila, uviděla jsem, jak se na nás Ela kouká. Usmála se na mě a já jsem po ní hodila mikinu. "nech toho!" šeptla jsem a pak už vyšla s tim novim klukem ze šatny a ocitli jsme se na chodbě, kde už bylo hodně žáků.
"Jak se menuješ?" zeptala jsem se ho, když jsme šli po schodech.
"Memmet." Usmál se. "A ty?"
"Já jsem Hanah."
"Hezký méno."
"Děkuju, ale tvoje je lepší."
"No to si nemyslim."
"Ale jo je."
Došli jsme na chodbu a dozor měl náš třídní. Šel k nám. "Á, novej žák."
"Dobrý den." Pozdravili jsme ho oba najednou, podívali se na sebe a pak se usmáli.
"To je moc hezký, že mu tady ukazuješ." Řekl mi učitel.
"To nic není." Usmál jsem se.
"No tak doufám, že se ti u nás bude líbit," promluvil už zase na Mehmeta.
"Určitě jo." Pousmál se.
"tak my už půjdeme. Musíme se připravit na hodinu," řekla jsem a šla s Mehmetem pomalu do třídy. Všichni se na nás koukali jako na zjevení. Mehmet se pousmál.
"Co je?" ozvala jsem se na spolužáky.
"Koho pak si nám to přivedla?" ozval se Jeff.
"Ale, o to se nestarej." Mávla jsem rukou a pak už jsem se věnovala jenom Mehmetovi. Ukázala jsem mu volnou lavici a pak ještě kousek školy. No a zbytek jsem mu ukázala až po hodině.


Myšlenka

14. ledna 2013 v 19:10 | Jája :)
Docela dlouho jsem přemýšlela a napadlo mě, že bych s blogem skončila. Ještě to nevím jistě ale asi jo. Stejně mi sem nikdo nechodí a na blog ani nemám pořádně čas. Píšu podvídky a pak se ještě musím venovat škole. :( No ale možná, že se pokusim to nějak vylepšit a dávat sem na blog víc článků a nezkončím. No ale ještě o tom bucu přemýšlet. Pokud se mi to nepodaří tak už je jasné, že skonřím. No a nebo mě napadlo, že bych mohla dávat moje povídky sem. :) Co vy na to? Docela by mi pomohl váš názor. :D Tak prosím pište do komentů :D