Únor 2013

Nejlepší kamarádky

28. února 2013 v 21:30 | Jája :)
Nejlepší kamarádka je ta, která je s tebou v těžkých chvílích. Neopustí tě. Má tě ráda takovou jáká jsi. Tvoje chyby. A ty by si měla přijmout zase ty její. Jo, každý se občas někdy pohádá. Dokonce i nejlepší kamarádky. Někdy se spolu třeba chvíli nebaví. Ale nakonec, by se měly usmířit. Pomoct si a být tu jedna pro druhou. Určitě každý z nás má svojí nejlepší kamarádku nebo nejlepšího kamaráda. A pokud je to přátelství, které za to stojí, važte si ho. Nepokoušejte se ho zakzit. pak by vám to bylo líto.



Zjevení - 9:Kapitola

28. února 2013 v 17:49 | Jája :) |  Knížky
Viděla jsem jak Esther pohlcují plameny. Křičela. Rychle jsem vzala vodu a polejvala jsem jí, ale oheň, jako by sílil s každou kapkou vody.
"Je pozdě." řekl Timothy a podíval se na mě.
"Ne! Prosím mocné čarodějky, nechte mojí kamarádku na pokoji. Je hodná a nikomu by nic neudělala. Všichni upíři nejsou zlí!!"
"Že neni? Vždyť zabila svoji matku." řekl hlas za mnou.
"Ale nemohla za to. Nevděla co se to s ní děje. Měla hrozný hlad. A navíc je to moje chyba. To kvůli mě se proměnila na upíra."
"nezaslouží si tady zlstat."
"Prosím. Nikomu noic neudělá. Pokud ano tak zabijte mě."
Kolem začal foukat veliký vítr. "Jestli se někomu něco stane a bude o její chyba tak zabijeme tebe i ji."Pak se prudce otevřely dveře." A teď odejdděte něž si to rozmyslíme!" řekl hlas ostře.
Esther spadla na zem a pudce dýchala. Zvedle jsem jí a šla s ní ke dveřím. Timothy mi s ní pomohl. Vyli jsem ven a dveře se za ními prudce zavřely. Podívala jsem se na Timothyho. Byla jsem překvapená, že nás čarodějky nechaly jen tak odejít. Esther se podlomily nohy. Timothy jí chytil. Nevnímala. Byla v bezvědomí. Timothy jí položil na zem a pokoušel se jí probudit, ale nedařilo se mu to.
"Timothy, já se bojím." Ukápla mi slza.
"Neboj, bude v pořádku."
"Ale co když ne?" Začala jsem panikařit. Timothy se zvedl a objal mě. Pak se mi podíval do očí. "Probudí se, věř mi."
"Dobře." šeptla jsem a podívala se na Esther. Timothy jí vzal do náruče a nesl k ní domů. U jejího domu se zastavil a otočil se na mě. "Měla by si jít domů a odpočinout si. Bylo toho na tebe dneska moc."
"Ale..." Poívala jsem se na Esther.
"Bude v pořádku, postarám se o ni."
"Tak dobře." Usmála jsem se na něho, otočila se a šla domu. Ale kousek od domu jsem se zastavila. Stál tam Ash a nějaká holka vedle něho. Nemohla jsem věřit svým očím. Ta holka byla Kristýna. Loučila se s nim a pak ho polobíla. Počkala jsem a až zašla za roh jsem jí doběhla a chytila za ruku.
"Míšo. to jsem se tě lekla." usmála se na mě.
"Co máš s mim bratrem?" Podívala jsem se na ní.
"Cože? Nic, proč se ptáš?"
"Nelži mi! Viděla jsem, jak si se s nim před chvilkou líbala!"Podívala jsem se na ni zle.
"Já ho miluju." Podívala se mi do očí.
"Cože? Ale, ale on tebe ne." Nechtěla jsem jí to říct, ale už jsem nemohla dopustit, aby se to opakovalo.
"Ale jo, miluje."
"Jak to víš? Řekl ti to?"
"Jo. Je moc milej a krásnej." při tom se usmívala. "Prostě jsem se do něho zamilovala."
"Spali ste s polu co?" Nadzvedla jsem obočí.
"Co?"
"Tak jo nebo ne?!" Založila jsem si ruce na prsou a dívala se na ní zel.
"Promiň, ale do tohohle ti nic není." Podívala se na mě lhostejně a šla pryč.
Znovu jsem ji doběhla a zastoupila jí cestu. "Kristýno, řekni mi to."
"Proč?"
"Jo nebo ne?" Doufala jsem, že řekne ne, ale když promluvila, myslela jsem, že se zbláznim.
"Jo."

Zjevení - 8.Kapitola

27. února 2013 v 16:52 | Jája :) |  Knížky
Nemohla jsem tomu uvěřit. Udělala jsem to z ní já. Byla to jenom moje chyba, ale to teˇnebylo hlavní. Musela jsem jí najít a to hned. Chtěla jsem odejít, ale Timothy mě chytil za ruku. "Kam to deš?"
"Musím jí najít než si něco udělá." Podívala jsem se na něho a běžela rychle pryč. Vytáhla jsem u kapsy mobil a vytočila jsem její číslo. Nebrala to. Spanikařila jsem a zastavila se. Dívala jsem se kolem sebe a nevěděla kam běžet.
"Počkej!" zavolal za mnou Timothy.
"Nemám čas."
"Pomůžu ti, vím kde je." doběhl mě.
"Kde?" podívala jsem se na něho.
"Je za městem v jednom opuštěném domu."
"Vlastně si říkal, že se jí nemusí nic stát, tak kam tak pospíchám?"Pousmála jsem se.
"Sice jsem řekl, že se nemůže zabít, ale pokud je v tomhle domě tak je to moc nebezpečný."
"Proč?" Podívala jsem se na něho.
"Kdysi tak bydlelo několik čarodějek. Ale jeden upír podpálil jejich dům a ony tam všechny vyhořely. Jejich duše v tom domě jsou pořád. nechtějí odejít a chtějí zabít každého upíra, který tam vejde. Chtěji tam nalákat všechny čarodějky, aby nešly jejich knihy kouzel a jejich duše by mohly pokojně odejít."
"Co? Kde je ten dům?"
"Poď." Chytil mě za ruku a běžel. Doběhli jsem do jednoho lesa za městem a zastavili se u jednoho poloshořeného domu. "Jsme tady." řekl Timothy.
Chtěla jsem se tam rozběhnout, ale znovu mě chytil. "ty tam nemůžeš."
"Proč ne?" vyjela jsem na něho.
"Prostě ne. "
"Ale proč mi nechceš říct, proč tam..."
Z domu se ozvla výkřik. Byla to Esther.
"Jestli tam vkročíš, už nikdy se odsud nedostaneš." Podíval se na mě.
Mě to ale bylo jedno. Musela jsem zachránit svojí kamarádku. Vběhla jsem do domu a zůstla vyděšeně stát.

Novej klip

24. února 2013 v 20:28 | Jája :)
Tak a tady je novej klip od kluků. Už jste ho jistě slyšeli, ale mě se moc líbí. :)


Logan Henderson

24. února 2013 v 20:18 | Jája :) |  Hvězdy
Rozhodla jsem se vám sem dát další hvězdu, ketrou má hodně ráda. Je to Logan Philip Henderson z chlapecké skupiny BTR. Kluky neznám moc dlouho, ale přijdou mi fajn a moc se mi líbí jejich písničky. :) Ale to už víte. :) Kluky jsem poprvé viděla v televizi. Jejich seriál mi přišel moc dobrej a tak jsem se na něj začala koukat pravidelně. Je pravda, že už se na něj teď moc nekoukám , ale to je tím, že na to už nemám tolik času jako předtím. No to jsem celá já. Tenhle článek jsmem měla spíš přejmenovat na Big Time Rush, ale to už je jedno. Logan prostě patří k týhle skupině a takhe to bude už na pořád. :) :) Takže přemýšlím jakou písničku vám sem od nich dát. Určitě sem dám ještě nejakou dotku, ale je dost složitý sem dát písničku. Ale já něco vymyslim. ;)

Suprová fotka. Že jo? :D


Bylo těžký vybrat jednu píšničku, protože mě se od nich líbí všechny, ale tak nakonec jsem teda jednu vybrala. Jmenuje se Superstar a doufám, že se vám bude líbit. :D


zjevení - 7.Kapitola

24. února 2013 v 17:30 | Jája :) |  Knížky
Další den už jsem musela jít do školy. Přišla jsem do třídy a sedla jsem si vedle Kristýny. "Ahoj," usmála jsem se na ní.
"Nazdar." řekla protivně.
"Stalo se něco?"
"Ne, co by se mělo dít?"
"No..já nevim."
"Nic jenom jsem se včera pořádně pohádala s Esther a málem jsme se popraly."
"Co? Ale poroč?"
"Ael, kvůli maličkosti." Mávla rukou.
Zazvonilo a já jsem si sedla do lavice. Esther ještě nebyla ve škole a tak mi došloo, že už ani nepřijde. V hlavě se mi honilo několik otázek. Je Esther nemocná? Je doma kvůli tomu nápoji co jsem jí včera nalila do šťávy? A nebo je doma, protože se včera nepohodla s Kristýnou? Do třídy vešla učitelka.

O velký přestávce jsem šla na záchod a volala jsem Esther.
"Ahoj Míšo, co se děje?"
"Chtěla jsem se zeptat proč nejsi ve škole."
"Je mi hrozně."
"Něco na tebe leze?"
"Já nevim, mam hroznej hlad."
"No tak se najez ne?"
"Já jsem se nacpala, ale vůbec to nepomohlo. Pořád mi kručí v žaludku a je mi špatně. Škrábe mě v krku."
"To je mi líto. A neměla by si jít k doktorovi?"
"Byla jsem tam, ale prej mi nic neni."
"Ach jo, hned jak skončí škola tak se za tebou stavim ano?"
"D...."
"Esther?"
Na druhý straně bylo ticho.
"Esther?!!"
Nic.
Zandala jsem mobil a vylítla ze školy. Letěla jsem k ní domu. Prodce jsem otevřela dveře a uviděla nějakou postavu ležící na zemi v kaluži krve. Šla jsem pomalu blíž a uviděla, že na zemi leží její matka. Esther seděla vedle ní a plakala.
"Esther?"
"Já...já..." zalykala se.
"Co se stalo?"
"Je to moje chyba. T...to já jsem jí zabila!"
"Cože?" Podívala jsem se na ní vyděšeně.
"Jo, nevím co se stalo, ale když ke mě přišla nedokázala jsem se ovládnout. Měla jsem hroznej hlad a pak..."
Klekla jsem si k Esther a podívala jsem se na tělo její matky. Měla dvě malý ranky na krku. Otočila jsem se zpátky na Etsher. "Ty...ty sí jí kousla?"
"Nevím jak se to stalo." Podívala se na mě zarudlýma očima od pláče.
"Esther, to bude dobrý." Objala jsem jí.
"Nebude!!" křikla na mě a surově mě odstrčila. Stoupla si a podívala se na mě zle. "Nic už nebude dobrý. Já jsem monstrum!!!!!!!! S tím bych ještě dokázala žít, ale já jsem zabila svoji matku!!!! S tim se nedokážu vyrovnat!!!" křičela.
"Esther, počkej nějak to vyřešíme." Pomalu jsem se zvedla.
"Jo, tim, že to skončim!!" Podívala se na mě a než a najednou byla pryč. Bála jsem se o ní. Podívala jsem se na tělo její matky a pak jsem ho přykryla dekou. Zavolala jsem záchranku i když jsem věděla, že ta jí už nepomůže. Vyběhla jsem z jejího domu a běžela jsem do lesa. V lese jsem narazila na Timothyo. "Hledáš mě?" usmála se na mě
"To je tvoje chyba." Pořádně jsem ho udeřila až málem spadl na zem. "To ten nápoj jí proměnil na monstrum co?!!!" začala jsem do něho zuřivě mlátit.
"Michaelo uklidni se ano?"
"Ne, já se nedokážu uklidnit. Zabila svoji matku a teď chce zabít i sebe!!!" křičela jsem na něho. "Mám o ní strach!!"
Chytil mě pevně za ruce, že jsem s nima nemohla hnout. "Je mi moc líto co se stalo, ale je to pro její dobro."
"Co? Že bude žít s tím, že zabila svojí vlastní matku?!!"
"Ne, ale jinak by byla mrtvá ona."
"Ale to bude. Já nevím kde je a chce se zabít!!"
"Nemůže se zabít."
"Cože? Jak...jak to?"
"Protože je upír. Je nesmrtelná."

Zjevení - 6.Kapitola

23. února 2013 v 21:17 | Jája :) |  Knížky
Před tim, než se měl Ash vrátit domu jsem šla do lesa. Nechtěla jsem ho potkat a jen jsem doufala, že až se vrátim ta že už bude pryč a nebo tam zázrakem nebude. Vešla jsem do lesa a podívala jsem se kolem sebe. "Timothy!" křikla jsem.
"Co se děje?" Uslyšela jsem hals za sebou a lekla jsem se.
"Tady si."
"Stalo se něco?"
Došla jsem k němu. "Potřebuju vědět co bylo v tý lahvičce, jak jsem to měla dát Kristýně do pití."
"Časem to poznáš."
"Ale ne, já nemůžu čekat, potřebuju to vědět hned."
"Já ti to ale nemůžu říct. Je mi líto. Ale mám pro tebe další úkol."
"Co? Ale...ale neřekl si mi, že budu muset plnit další úkol. A ani nevim, k čemu to je." Podívala jsem se mu do očí.
"Hrozně rád bych ti to řekl, ale nejde to."
"Proč ne?"
"Kdybych ti to řekl, tak by si zemřela." Podíval se mi do očí.
Hrklo ve mě. Zemřela bych, kdybych se dozvěděla pravdu.
"Ale neb se. časem se to dozvíš." Usmála se na mě a pohladil mě po tváři.
Ucouvla jsem. "Tak co mám udělat?"
Timothy se na mě usmál.Vytáhl z kapsy další lahvičku. V téhle byl červený nápoj a v tý první byl žlutý. "Tohle, naleješ Esther do pití." Podál mi tu lahvičku.
"Cože? Takže musim obě kamarádky zabít" Podívala jsem se na něho zle.
"Ale ty je nezabiješ, jenom je ochráníš."
"Cože? A před čim?" Nechápala jsem.
"Před sebou."
"Cože? Proč bych je měla chránit před sebou."
"Teď je ještě moc brzo na to, aby si pochopila proč, ale časem to pochopíš."
Vzala jsem si od něho tu lahvičku. "Dám jí to až příští týden." Zandala jsem ji do kapsy.
"Ne, to nesmíš. Musíš jí to dát dneska."
"Cože? Ale já s ní nebudu."
"Musíš k ní zajít. Spěchá to."
"No tak dobře." Otočila jsem se běžela jsem k Esther domu. Zazvonila jsem u ní, ale otevřela mi její starší sestra. "Ahoj." mile se na mě usmála.
"Ahoj Moniko, je tady Esther?"
"Jo. Esťo!" Zavolala a když uslyšela jak se její sestra žene ze schodů, odešla do kuchyně.
"Ahoj Míšo. Jak to, že si nebyla ve škole?"
"Nebylo mi moc dobře."
"Poď dál." usmála se na mě a poodstoupila od dveří, abych mohal vejít.
"Ale jdu jenom na chvilku." Vešla jsem. Šly jsem k ní do pokoje. Sedla jsem si na židli a ona naproti mě na postel.
"Tak jak bylo ve škole?" zeptala jsem se podívala jsem se na stůl. Naštěstí na jejím stolku stála sklenice s citronovou limonádou.
"Dobře." Usmála se na mě. Potřebovala jsem, aby se otočila.
"Malovala si nějakej novej obraz:" Usmála jsem se.
"Jo." usmála se a otočila se, aby mi ho ukázala. Neváhala jsem ani minutu. Rychle jsem vytáhla z kapsy flaštičku a nalila její obsah do šťávy. Esther se otočila, ale to už jsem měla tu flaštičku zase v bezbečí v kapse. Podala mi obraz na kterim byl zamilovaný pár sedící na pláži a koukali se na západ slunce. Esther malovala moc hezky. "No teda. Je to moc hezký." Usmála jsem se na ní. "Já už ale budu muset jít."
"Co? Ale vždyť si před chvilkou přišla."
"Jo no, ale já jsem jenom potřebovala, aby si mi pučila učebnici z matiky." Zvedla jsem se. Esther zalovila v tašce a pak jí vytáhla a podala mi ji. Rozloučila jsem se s ní a pak jsem šla pomalu domu. Jamile jsem rosvítila, uviděla jsem jak na gauči v obýváku sedí dvě postavy a vášnivě se líbaji. Byl to můj brat a ta dívka se kterou se líbal minulý večer.
"Miško." usmál se na mě a zvedl se. Šel ke mě a chtěl mě obejmout.
"Nech mě na pokoji!!" Ucouvla jsem.
ale Ash mi vpálil takovou facku, že jsem spadla na zem. "Takhle se mnou nemluv!!"
"Ashi, nech jí." řekla ta dívka a taky se zvedla u gauče. "Vždyť nic neudělala."
"Petro, jdi ke mě do pokoje!" řekl naštvaně a ani se na ní nepodíval.
"Ahsi..."
"Řekl jsem aby si šla!!" křikl na ní a podíval se na ní zle.
Petra se na mě soucitně podívala, otočila se a zašla do jeho pokoje.
Ash mě chytil za vlasy. "Takhle se mnou mluvit nebudeš. Jsem tvůj bratr a taky se tak ke mě budeš chovat!! Je ti to jasný?!!"
Hrnuly se mi slyza do očí, ale já jsem to nedokázala zastvit i přes to, že jsem se moc snažila.
"Tak je ti to jasný?!!!" křikl na mě.
"Jo." špitla jsem a on mě konečně pustil. Pak vzal flašku vína a dvě skleničky a zašel k sobě do pokje. Uslyšela jsem jak zamknul. Utřela jsem si slzy, zvedla se i když to šlo těžko a odšourala jsem se k sobě do pokoje.

Zjevení - 5.Kapitola

23. února 2013 v 9:28 | Jája :) |  Knížky
Seděla jsem na posteli, v ruce držela tu lahvičku a přemýšlela nad tím, co mám udělat. Nechtěla jsem riskovat, aby se Kristýně něco stalo a aby byla jiná, ale taky jsem nechtěla aby můj bratr zemřel. Rozhodla jsem se, že to Kristýně naleju do pití. Zavolala jsem jí a ona souhlasila, aby jsem se sešly. Sedly jsem si do kavárny. A když se nedívala, vyndala jsem tu lahvičku a její obsah jsem jí nalila do nápoje. Pak jsem prázdou lahvičku rychle zandala. Bylo to jen tak, tak. Sáhla po hrnečku a napila se. Včechno vypila. Byla jsem s ní celý den, ale nepřipadalo mi, že by byla jiná a tak jsem si oddechla. Večer jsme se rozloučily a já jsem šla domu, Ale co nevidim. Jak se můj bratr líbá s nějakou cizí holkou. Ash si mě všiml. "Michaelo? Co tady děláš? Já myslel, že si šla někam s holkama."
"Jo, to šla, ale jak vidíš už jsem tady. Příště by jste radši měli jít k ní." Podívala jsem se na ní pohrdavě a šla do svého pokoje. Vytáhla jsem knížku, kterou jsem kdysi dostala od babičky a začala jsem číst. Asi za hodinu u mě zaklepal Ash.
"Miško, že nikomu neřekneš, co si tady viděla." Pohladil mě po vlasech.
Podívala jsem se na něho. "Dělá ti dobře chodit se dvěma holkama najednou?"
"Ale já jsem to s Monikou ukončil."
"No jasně. Nevěřim ti!!" křikla jsem na něho.
"Michaelo na něco jsem se tě ptal!!" zvýšil hlas.
"A co by se stalo, kdybych to někomu řekla?" Podívala jsem se mu do očí. Ashovi hnědé oči náhle zčervenaly. Chytil mě pod krkem a ohodil mě na druhý konec pokoje. Narazila jsem do zdi a měla jsem vyraženej dech. Nemohla jsem dýchat. Ležela jsem na zemi a pokoušela jsem se popadnout dech. Ash ke mě přistoupil a pořádně mě udeřil do zad, že jsem zase popadla dech.
"Co to s tebou je?" Podívala jsem se nahoru na něho.
"Tak co?"
"Ni...nikomu to neřeknu." řekla jsem ustrašeně.
Ash se usnám, sklonil se ke mě a pohladil mě po vlasech. "Hodná sestřička. Co by si si dala k večeři?"
"Nic!" řekla jsem a podívala se na něho zle.
"No tak dobře, ale tvoje škoda." Zavřel za sebou dveře.

Tu noc jsem nemohla vůbec usnout. Jamile jsem zavřela oči tak se mi to znovu vybavilo. Nchápala jsem, co se to s ím stalo. Další den jsem nemohla jít do školy. Bylo mi mizerně. Byla jsem hrozně unavená. Ash chtěl zůstat doma a postarat se o mě, ale já jsem odmítla. Nechtěla jsem, aby se to stalo znovu. Byla jsem ráda, když odešel.

Zjevení - 4.Kapitola

22. února 2013 v 16:19 | Jája :) |  Knížky
Vstala jsem brzo ráno, abych se připravila do školy a ještě si udělala úkol z angličtiny. Ale nemohla jsem se vůběc soustředit a tak jsem si řekla, že si ho udělam ž ve škole. Angličtinu jsem měla stejně jako poslední hodinu a tak to bylo v pohodě. Osprchovala jsem se vlažnou vodou a sepla si vlasy do culíku. Ani jsem neměla hlad. Popadla jsem batoh. Podívala jsem se na hodiny a měla jsem ještě hodinu a půl čas. Stihla jsem to přesně jak jsem chtěla. Rozloučila jsem se s bratrem a šla do lesa. Prostě mě to tam táhlo. Chtěla jsem zjistit, co ten vlk chtěl. Bylo to dost divný. Hned jak jsem došla k lesu, uviděla jsem jak tam na mě ten vlk čeká.
"Tak dobře, půjdu za tebou." Podívala jsem se na něho a on jako by mi rozumněl, šel přede mnou. Šla jsem poslušně za ním a dívala se za sebe a kolem sebe. Najednou se před námi objevila jeskyně. Podivila jsem se, kde se tam vzala, protože tenhle les jsem znala moc dobře, ale ještě jsem tady tuhle skálu nikdy neviděla. Chodila jsem sem, hodně s mamkou, když jsem byla malá. A s bratrem jsme si tady vždycky hrály na schovku. Vlk vešel do tý jeskyně a já jsem šla za ním, i když jsem měla obavy. Když jsem zašla dál, byla tam tma a já jsem nic nevïděla. Chtěla jsem jít ven, ale nemohla jsem najít cestu. Ucítila jsem, jak mě vlk chytil za nohavici a vedl mě dopředu. Uviděla jsem malinký světlo. Jako by byl ve skále otvor a jím pronikaly dovnitř sluněční paprsky. Před námi na kameni stála nějaká lahvička na kterou svítily paprsky. Připadala mi to jako v nějakim animáči, ale tak jsem k tomu teda šla. Vlk odstoupil kousek ode mě. Podívala jsem se na něho a nechápala jsem co se děje. On sebou začal cukat a najednou vedle mě nestál vlk, ale člověk. Byl to kluk. Byl docela pohledný. Měl hnědý vlasy, zelený oči a měl vypracované svaly. Stála jsem tam jako přikovaná a nevěděla jsem co říct. Pak jsem ucouvla.
"Neboj se mě, nic ti neudělám." udělal krok ke mě.
Já jsem mu ale nevěřila. Udělala jsem další krk, ale narazila jsem zády do skály. Ten kluk šel pořád blíž a blíž ke mě. Začala jsem panikařit.
"Neboj se, opravdu ti nic neudělám. Chci ti pomoct."
"V čem?" Nechápala jsem.
"Máš poslání."
"Co? Jaký poslání? Co to tady žvaníš?"
"Pravdu."
"Hele, já nevim o co tady de, ale už musim jít." Prošla jsem kolem něho. Ale on mě chytil za ruku.
"Poslouchej mě, jestli nechceš, aby se něco stalo Ashovi."
"Cože? Co by se mu mělo stát?" podívala jsem se na něho vyděšeně.
"Jestli mě neposlechneš, tak ho zabijou."
"Co? Kdo ho zabije?" Nechápala jsem.
"To ti nesmím říct."
"A co bych jako měla udělat?"
"Musíš vzít tu lahvičku a dát jí Kristýně do pití."
"Cože? Ale proč?"
"Prostě to udělej."
"Ne!!!" Chtěla jsem se mu vysmeknout, ale nepodařilo se to. Držel mě pevně.
"Vím že je to těžké, ale pokud chceš, aby se Ashovi nic nestalo, tak to musíš udělat." Podíval se na mě svýma nádhernýma očima.
"Ale já nechci aby se mu něco stalo, ale taky nechci, aby se něco stalo mojí kamarádce." Podívala jsem se na něho zoufale.
"Já vím, ale pokud jí to dáš do pití, bude žít, ale nebude taková jako je teď."
"A co se s ní stane? Jaká bude?"
"Uvidíš. Tak si vyber." Podíval se na mě a na tu lahvičku.
"Říkáš, že budeš žít?"
"Jo."
Popošla jsem k tomu kemni a vzala tu lahvičku. Jakmile jsem ji zastrčila do kapsy, paprky zmizely a byla tam zase tma. Ten kluk mě chytil za ruku a vyvedl mě ven.
"Už by si měla jít do školy." Podíval se na mě a konečně mi pustil ruku.
"Jo půjdu, ale ještě se tě na něco zeptam."
"No, ptej se."
"Jak se menuješ?"
"Timothy." Posumál jsem. "A ty si Michaela co?"
"Jak to víš?"
"Prostě to vím." usmál se, proměnil se zpátky do vlčí podoby a zmizel.


Zjevení - 3.Kapitola

20. února 2013 v 20:26 | Jája :) |  Knížky
Bylo mi dost špatně. Ležela jsem v posteli a měla jsem horečku. Ashovi jsem ale nic neřekla. Nechtěla jsem, aby si o mě zbytečně dělal starosti. Byla jsem celá spocená a po chvíli jsem upadla do hlubokého spánku.

Běžela jsem lesem jako o závod. Na chvilku jsem se zastavila, abych popadla dech, ale přiběhl ke mě vlk. Byl to ten jak se mi o něm nedávno zdálo, jak ho zastřelil ten muž a byl hodně podobný tumu, co jsem ho potkala v tom lese, jak jsem mu ošetřila tu packu. Koukala jsem se na něho překvapeně. On se mi podíval do očí. Pak mě popadl za rukáv a někm mě táhl. Já jsem se, ale nechtěla nechat. Pokoušela jsem se mu vzdorovat i když to šlo dost těžo, ale nakonec jsem mu vytrhla rukáv z tlamy a zase utíkala pryč. Ale bohužel jsem moc daleko nedoběhla. Zakopla jsem o kořen a padle k něčím nohám. Podívala jsem se nahoru a přede mnou stál nějakej kluk. Chtěl mi něco říct, ale Ash se mnou zatřásl a já jsem se probudila. Prudce jsem se zvedla a byla jsem celá zadýchaná.
"Míšo si v pohodě?" Podíval se na mě ustaraně.
"Jo, jenom se mi něco zdálo."
Položil mi jeho příjemně chladivou ruku na čelo. "Máš horečku."
Odkryla jsem deku a běžela ke dveřim.
"Kam letíš?" Ash vyběhl za mnou.
"Já....musím někam." Hodila jsem na sebe budnu.
"Ale kam? Máš horečku, takhle nikam nemůžeš jít." Chytil mě za ruku.
"Ale já musím. Neboj se, za chvilku jsem zpátky." Otevřela jsem dveře a vyběhla ven. Venku bylo docela chladno, ale já jsem zahřála, protože jsem běžela. Běžela jsem do lesa. Vběhla jsem do prostřed lesa a pak jsem se podívala kolem sebe.
"Tak poď! Poď sem vlku!" Křičela jsem na les, ale pak jsem si uvědomila co dělám a začala jsem se smát. Sedla jsem si na zem a smála se. Ale pak ke mě ten vlk opravdu přiběhl.
"Co ode mě chceš? Snažíš se mi něco říct? A nebo si prostě ochočenej?" Podívala jsem se na něho. Vlk mě chytil za rukáv a někam mě vedl. Řekla jsem si, že se nechám, abych zjistila co po mě chce.
"Míšo?" Uslyšela jsem za sebou povědomí hlas.
Podívala jsem se po tom vlkovi, ale nikde jsem ho neviděla. Tak jsem se otočila a uviděla za sebou Kristýnu a Esther.
"Ahoj." Usmála jsem se na ně a opřela se o strom.
"Co tady děláš?" Zeptala se mě Esther.
"No...já...potřebovala jsem si malinko pročistit hlavu."
"Aha." Holky se na mě obě dívaly divně.
"A co tady děláte vy?"
"No, viděli jsme tě, jak sem letíš jako splašená a tak jsem se šly ujistit jestli i v pořádku." řekla Kristýna.
Já jsem se usmála. "Jo, jsem v pořádku. Jenom jsem si potřebovala malinko zaběhat, potřebuju pár kil schodit." usmála jsem se. A nebyla to zase tak veliká lež.
"Aha no. A nechtěla by si jít s náma na kefe?" zeptala se Kristýna.
"Holky moc se omlouvám, ale dneska jsem slíbila Ahovi, že s ním povečeřim. Potřebuje se mnou něco probrat." Nebyla jsem ráda, že jim musím lhát, ale co jsem jim asi tak měla říct? Že hledám vlka? Myslely by si, že jsem se zblíznila a nebo, že jsem někde upadla na hlavu.
"On dneska nemá rande?" Podivilase Esther.
"No, myslíš si, že by se mou chtěl včeřet, kdyby měl rande?"
"No, asi ne no." Pousmála se.
"Tak já už půjdu." Usmála jsem se na ně. Vyšly jsem z lesa a já jsem se s nima rozloučila a dělala jsem jako, že jdu domu, ale pak jsem to obešla a vběhla zase do lesa. Doufala jsem, že toho vlka ještě nadju. Hledala jsem vude, ale pak jsem uslyšela, jako by si za mnou někdo povídal. prudce jsem se otočila a tam byly zase holky.
"Proč nám lžeš?" zeptala se Kristýna.
"Já vám nelžu."
"Ale říkala si přece, že jdeš domu ne?" Esther si založila ruce na prsou.
"No, já...ztartila jsem tady řetízek."
"Aha no." Obě se otočily a chtěli odejít.
"Omlouvám se, ale prostě tady něco hledám a kdybych vám řekla co, tak by ste si myslely, že jsem se zbláznila."
"Tak nám to řekni a uvidíme." řekla Esther.
"Omlouvám se, ale nevím jestli vám to můžu říct. Až se dozvím víc tak vám to možná řeknu."
"Milý!" Vyjela na mě Esther a pak odešla.
Krisrýna tam stála a koukala se na mě.
"Jsi v pořádku? Poslední dobou mi připadáš taková....nesvá." Přišla ke mě.
"Jo, neboj se nic mi není." usmála jsem se na ni.
"Tak dobře, ale kdyby si něco potřebovala tak nám řekni."
"Jasně." Usmála jsem se na ni a ona pak odešla.
Toho vlka už jsem bohužel nenašla a tak jsem se vrátila domu. Lehla jsem si do postele a bratr mi udělal čaj. Vypila jsem ho a pak jsem usnula.

Zjevení - 2.Kapitola

19. února 2013 v 15:16 | Jája :) |  Knížky
"Tak kam půjdem?" zeptala se nás po škole Kristýna.
"No nevim jak vy, ale já půjdu domu."
"Co? To si děláš srandu ne?" Vyjela na mě.
"Ne."
"Proč s náma nikam nechceš?" Podívala se na mě Kristýna.
"Máme hodně úkolů. Uvidíme se zejtra tak čau." odbyla jsem je. Ale ve skutečnosti jsem nešla domu, ale šla jsem do lesa. Nevím proč, ale nějak mě to tam táhlo. Sedla jsem si na kraj lesa. Batoh jsem si dala vedle sebe a opřela se o strom. Dívala jsem se na město. Bylo mi tam příjemně. Na chvilku jsem zavřela oči a vychutnávala si tu samotu a ten klid. Ale pak jsem za sebou slyšela křupnout větvičku. Pridce jsem se otočila, ale nic a nikoho jsem za sebou neviděla a tak jsem si řekla, že to nic neni a zase zavřela oči. Pak jsem ale uslyšela jak někdo funí. Otevřela jsem oči. Vedle mě ležel vlk a díval se na mě. Lekla jsem se ho. Popadla jsem tašku a chtěla odejít, ale pak jsem si všimla, že je jeho kožich od krve. Zakňučel na mě. Bylo mi ho líto a nemohla jsem ho tam jen tak nechat. Pomalu jsem položila batoh na zem. Vlk se na mě podíval. Pak jsem se k němu opatrně přiblížila. Docela jsem se bála, ale chtěla jsem mu pomoct. Sáhla jsem mui na packu a on jako, by věděl, že mu nechci ublížit, nechal mě. V pacce měl píchlej střep. Přišlo mi to divný, ale lidi jsou hrozný a vyhazujou do lesa všechno možný. Pomalu jsem sáhla na ten střep a pak jsem ho rychle vytáhla. Vlk znovu zakňučel, ale kupodivu mi nic neudělal. Ani se neohnal za mojí rukou. Vyndala jsem kapesník, polila ho čistou vodou, kterou jsem měla ve flašce a pak mu ho přiložila k pacce. Pokoušela jsem se mu to krvácení zastavit a povedlo se mi to. Rána moc nekrvácela a tak to bylo v pohodě. Vlk se opatrně potsvil na packy. Otřel se o mě hlavou a pak odběhl. Ještě chvilku jsem tam seděla a přemýšlela nad tím. co se právě stalo. Když jsem dorazila domu, už byla tma.



Zjevení - 1.Kapitola

18. února 2013 v 16:42 | Jája :) |  Knížky
"Michaelo dělej, jinak přijdeš pozdě do školy." Volal na mě můj dvacetiletý bratr.
"No, jo zž běžim." Sepla jsem si vlasy do culíku a vyběhla z pokoje.
"Tobe to vždycky tak dlouho trvá." neodpustil si poznámku. Popadl klíče od auta a vyšel ven. Rychle jsem si kousla do rozhlíku, napila se čaje a pak vyběhla za nim. Sedla jsem si do auta.
"Připotej se." řekl mi a nevyjel dokud jsem se nepřiputala.
"Chováš se ke mě pořád jako bych byla malá." řekla jsem naštvaně.
"A ty snad nejsi?"
"Ne! Už je mi sedumnáct."
"Takže si ještě malá." Pousmál se a zastavil před mojí školou.
"Jo, tak jestli jsem malá, tak ty v tom případě taky:"Pousmála jsem na něho, odpoustala jsem se a vystoupila z auta. Před školou už na mě čekaly moje dvě suprový kámošky. Kristýna a Esther. Kristýna se koukala do auta na mýho bratra.
"Tečou ti sliny." Popíchla jí Esther. Já jsem se jenom usmála.
"Nech mě na pokoji. Já ti taky neříkam, že ti tečou sliny, když jdeš kolem..." Kristýna to nestihla doříct, protože jí Esther zacpala pusu.
"No tak holky, nechce toho." řekla jsem a šla pomalu do školy. Ash, můj úbratr stál před školou tak dlouho, dokud jsem nevešla do školy. Tohle dělal pořád. Rodiče nás nedávno opustili. Už jsem jim lezli na nervi a tak mě hodili bratrovi na krk,aby se o mě staral a odstěhovali se někam pryč. Ash se o mě pořád bojí. Ale už by si měl uvědomit, že nejsem to malý děcko. Vešla jsem do šatny a za chvilku za mnou přišly holky.
"Proč tak chvátáš?" Podívala se na mě Esther.
"Za chvilku je hodina a já nechci přijít pozdě." Sundala jsem si bundu a dala na záda batoh.
"No jo, naše vzorná školačna." Uchechtla se Kiki. Já jsem do ní strčila a ona jak to nečekala spadla na našeho spolužáka. Davida.
"Promiň." řekla Kikina, zvedla se z něho a dala mi pohlavek. Já jsem se začala smát a pak rychle vyšla ze šatny. Pak vyšly i holky.
"Ještě jednou." Pohrozila mi Kikina a pak jsem se začaly všechny smát. zazvonilo a tak jse rychle vyběhly schody a vběhly do třídy. Stihly jsme to jen tak tak. Když učitel zavíral devře, proběhly jsme a zasedly do lavic. První hodina byl dějepis a na to jsme se moc netěšily. Vždycky byl nudnej. No teda vlastně jak kdy.
"Vy jednou přijdete pozdě." Prohodil učitel.
Já bych ho nejradši nakopala." Pošeptala mi Esther a já jsem se jenom usmála.

Zjevení

16. února 2013 v 17:10 | Jája :) |  Knížky

Sen

Byla tma. Seděla jsem v lese a dívala se kolem sebe. Netušila jsem kde to jsem. Ale měla jsem docela strach. Uslyšela jsem za sebou něčí dech, ale bála jsem se otočit. Nakonec jsem se odhodlala a otočila se. Za mnou stál černý vlk a koukal se na mě svýma žlutýma očima. Měla jsem strach a tak jsem se na něho jenom koukala. Kousek od nás se ozval výstřel a vlk sebou cuknul a přikrčil se k zemi. To byla moje šance. Rychle jsem se zvedla a utíkala pryč. Nekoukala jsem se za sebe, ale věděla jsem že za mnou ten vlk běží. Přede mnou se objevila veliká propast. Neubrzdila jsem to a padala dolů. Ale ten vlk mě zachytil za triko a vytáhl mě ven. Pořád se na mě díval. Ležela jsem a pokoušela se nehýbat. Vlk na mě položil svoji packu a zakničel.
"Co po mě chceš?" Podívala jsem se na něho nechápavě.
Vlk dal hlavu na stranu. V tu chvíli mi přišel rostomilej. Ale uslyšela jsem jak za námi někdo jde. Vlk se tím směrem podíval a pak mě chytil za rukáv a pokoušel se mě odtáhnout pryč. Ale než jsem se zvedla bylo už pozdě. Před námi stál nějaký muž a v ruce držel pistoli. Namířil na vlka a vystřelil. Vlk padl vedle mě k zemi. Kolem něho se tvořila kaluž krve.
"Proč ste to udělal?!" vyjela jsem na něho.
Muž se na mě podíval a pak namířil pistoli na mě. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem velikou bolest.

Vzpomínky

14. února 2013 v 16:55 | Jája :)
Každý z nás má jistě spoustu vzpomínek. Mě se nejlíp přemýšlí, když jednu autem a v uších mám sluchátka. Poslouchám svojí oblíbenou písničku a vzpomínám na něco hezkýho a na někoho koho mám ráda. A nebo taky na nějakou špatnou vzpomínku, ale to jenom někdy. Hudba hodně ovlivní vaše vzpomínky. Třeba si pustíte nějakou veselou písničku a vzpomínáte na něco hezkého. A nebo si pustíte nějakou smutnou a vzpomínáte na něco smutného. A nebo si zkuste až bude tma zhasnout v pokoji světlo a dívat se z okna ven. Ponoříte se do vzpomínek. :)

Krteček :D

14. února 2013 v 16:44 | Jája :) |  Hvězdy
Nebojte se, nebudu vám tady psát o tom animovanim krtečkovi. :D Ale tuhle přezdívku jsem já a moje nejlepší kamarádka daly jednomu z našich učitelů. Pro mě je to jeden ze dvou nejlepších učitelů. První je náš třídní :D je moc hodnej a je s nim veliká sranda. :) A Krteček je taky suprovej učitel. Ale bohužel někdy má špatnou náladu a je protivnej. Je taky dost hlasitej, ale my už jsme si zvykli. :D :D Vždycky je slyšet do druhý třídy a někdy až na konec chodby. :D :D Ale je ještě dost mladej a tak si s námi rozumí. :D Je dost srandovní a je prima. :D Učí dějepis, němčinu (tu ale nemam ráda, protože mě vždycky vyvolá :( ) a pak tělocvik. Na ten je taky docela dobrej. Ale na tělák je prostě nejlepší náš třídní učitel. :D No, plánovala jsem že napíšu článek o Krtečkovi, ale taky tady píšu o našem třídnim. No ale to je jedno. :D Tenhle článek teda bude o mojich dvou nejoblíbenějších učitelých. :D :D Zařadila jsem ho sem mezi hvězdy, protože on sem patří. Pro mě je to taky hvěza. :D :D (Estíčku až si tohle přečteš tak až se mnou budeš, prosím nekomentuj to :D)Bohužel fotku sem nedam, ale je škoda, že nemůžete vidět jak je Krteček krásnej. :D :D :D

Foto: Takže doufám, že se spokojíte s tímhle. :D :D

Estherko, tohle je fotka speciálně pro tebe. :D :D Dovedeš si ho představit v monterkách? :D Já teda ne :D

Knížky

11. února 2013 v 20:17 | Jája :)
Já to bez psaní prostě nevydržim. Nevim proč, ale teď mě popadla hrozná chuť psát. Zkoušela jsem pokračovat vjedný knížce, ketrou jsem nedávno načala, ale nějak mě o nebaví. Tak jsem skusila napsat novou knížku, ale po chvilce mě to taky přestalo bavit. Chce se mi psát, ale nevim o čem. V počítači jsem našla nějký knížky, který jsem psala už dřív, tak možná je sem budu dávat. A nebo by jste mohli dát do komentářů nějaký návrh, o čem by jste chtěli, abych napsala knížku. Rozhodněte se sami.

Halit Ergenc

11. února 2013 v 17:02 | Jája :) |  Hvězdy
Napadlo mě, že bych si mohla vytvořit rubriku o Hvězdách. O těch co mám ráda. Aby jste se o mě dozvěděli něco víc. ;) Takže, jako první mě napadl Halit Ergenc. Je to můj oblíbenej tureckj herec. Poprvé jsem si ho všimla vseriálu Tisíc a jedna noc. Ten seriál byl suprovej. A pak jsem se dozvěděla, že hraje v nějakém seriálu Sultána. A tak jsem se na to koukla. Ze začátku mě to moc nebavilo, ale když jsem se na to koukla později, tak jsem se vždycky těšila na další díl. Hodně se mi to líbí. Já moc nejsem na ty historický filmy, ale tenhle byl dobrej a ještě ke všemu se mi to hodilo do dějáku. :D Ale bohužel jsme Osmanskou říši probrali letem světem. :( Ale to je jedno. Poslední dobou mě dost baví dívat se na turecký filmy. A jelikož mě tenhle herec dost zaujal tak jsem se podívala na další film s nim. Na Ilk ask. Sice jsmem se na to koukala v terečtině, ale stálo o za to. Tenhle film vám doporučuju. Je to komedie, ale taky drama.

O něm: Přijde mi zbytečný dávat sem celej jeho životopis, to si každý může najít sám, ale tak dám sem, alespoň to nejzákladnější. Oženil se s herečkou Bergüzar Korel, která s ním hrála v Tisíc a jedné noci. Byli na Slovesku. Mají spolu syna Aliho.

Foto:


Závěr Znamení

11. února 2013 v 16:38 | Jája :)
Když mě propustili z nemocnice tak jsem pořád chodila na procházky do parku. Pořád jsem musela na Joshe myslet a nedokázala jsem ho vyhnat z hlavy. Vždycky jsem si sedala na jednu a tu samou lavičku. Jednou si ke mně sedl Mehmet. "Ahoj." Řekl mile.
"Ahoj." Podívala jsem se na něho smutně.
"Co se stalo?"
"Rozešla jsem se s Joshem."
"Proč?"
"Protože jsme spolu nemohli být."
"Ale proč?"
"To je jedno." Podívala jsem se do země a ukápla mi slza.
Mehmet mě pohladil po rameni.
"Nech mě prosím." Zvedle jsem se a utekla pryč.
Ve škole jsem Joshe pořád potkávala a už jsem to nemohla vydržet. Řekla jsem mamce, že se chci odstěhovat a ona mi to splnila. Joshe už jsem nikdy neviděla a ani Elu a Mahmeta. Uzavřela jsem se do sebe a skoro s nikým jsem nemluvila. Až jsem jednou potkala Matta a ten mi hodně pomohl. Bavila jsem se jenom s ním a s nikým jiným. Už jsem se nikdy do nikoho nezamilovala.

PS: Moc se omlouvám, že jsem to takhle ukončila, ale už jsem prostě nevěděla co bych tam měla napsat a ještě ke všemu nestíhám. Píšu dvě knížky s mýma kamarádkama a pak ještě jednu s mojí nejlepší kamarádkou. A ještě do toho všeho škola. Opravdu se moc omlouvám, že jsem ten konec takhle odflákla, ale kdybych to neudělala tak bych to asi nikdy nedopsala. Napsala jsem jednu knížku a tak jí sem možná až budu mít času budu dávat.

Znamení - 10.Kapitola

10. února 2013 v 18:40 | Jája :)
Probudila jsem se vedle Joshe. Bylo krásné ráno. Šla jsem se projít kolem, ale najednou mě něco začalo strašně pálit na ruce. Vyhrnula jsem si rukáv a uviděla, jak mám na ruce něco vyrytého a teče mi z toho krev. Utřela jsem si tu krev a rukáv dala zase dolů, ale jakmile jsem chtěla udělat krok, přede mnou se z ničeho nic objevil veliký plamen ohně. Lekla jsem se a spadla na zem. Plameny šlehaly kolem mě, jako by jejich záměrem bylo, mě popálit. Plazila jsem se po zemi ale najednou se ke mně jeden z plamenů dostal moc blízko a popálil mi nohu a pak už jsem nestačila utéct. Plameny mě pohltily. Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Jako bych ztratila hlas nebo co. Zavřela jsem oči a čekala na smrt, ale pak jsem ucítila na svojí popálené kůži příjemné, studené kapky vody. Otevřela jsem oči a uviděla před sebou Joshe. Podlomily se mi nohy a Josh mě chytil do náručí.
"Si v pořádku?" Podíval se na mě ustaraně.
"Já…" Nemohla jsem ani promluvit. Byla jsem hodně popálená a nemohla jsem se ani pořádně pohnout.
"Kde se tady vzal ten oheň?"
Já jsem mu ale nedokázala odpovědět. Snažila jsem se, ale bylo mi hrozně. Pak se mi zavřely oči a nevím co bylo dál.

Probudila jsem se v nemocnici a byla jsem skoro celá obvázaná. Vedle mojí postele seděl Josh a držel mě za ruku. Pokusila jsem se pohnout, ale zabolelo mě celý tělo.
"Nehýbej se." Pohladil mě Josh po ruce.
"Neměl by si tady být."
"Co? Proč?" Podíval se na mě nechápavě.
"Ten oheň, bylo to znamení."
"Jaký znamení?"
"Že spolu nemůžeme bejt."
"Ale to je hloupost."
"Ne, není. Teď si mě zachránil, ale příště třeba nemusíš. A nebo se příště může stát něco tobě. O můj život mi nejde, ale nechci, aby se něco stalo tobě. Nepřežila bych to." Ukápla mi slza.
"Ale no tak Hanah." Podíval se na mě.
"Ne, já tě prostě nechci ztratit." Podívala jsem se ho a uhnula jsem rukou. "Měli by jsme se rozejít."
Chvilku bylo ticho a pak Josh konečně promluvil. "Nerad to říkám, ale máš pravdu. Nechci, aby se ti něco stalo jenom kvůli mně." Podíval se na mě.
Do mého pokoje vešla matka. Byla zadýchaná a celá ustrašená. Za ní do pokoje vešla Ela a pak Mehmet.
"Zlatíčko co se stalo?" Chytila mě mamka za druhou ruku.
"Rozdělávala jsem oheň a když už se mi to konečně podařilo a nesla jsem tam dřevo, zakopla jsem a spadla jsem do ohně."
"Už tě nikam nepustim." Stiskla mi pořádně ruku.
"Ale no tak mami." Pousmála jsem se.
K mojí posteli přistoupil Mehmet a dal mi do vázy nádhernou kytici rlžových rlží.
"Moc ti děkuju Mehmete, ale to si nemusel."
"Ale to nic není." Podíval se na moje zavázané tělo. "Je mi to moc líto."
"To je v pohodě."
"Tady máš něco na zub." Přerušila nás Ela a položila na stolek bonboniéru.
"Díky moc."
"Odpočiň si." Řekla mamka pohladila mě po tváři.
"Dobře." Naposledy jsem se podívala na Joshe a pak jsem zavřela oči.