Duben 2013

Opět šťastná?

29. dubna 2013 v 15:27 | Jája :)
Takže, mám tady povídku, která je pro mojí nejlepší kámošku. :D Mrs, Korkovou. :D :D (Doufám, že ti nevadí, alespoň tohle :D) Takže, je to povídka na pokračování. Ještě nevím kolik to bude mít částí. ;) Jo a Paní korková, nebojte se, Ian se tam pak taky objeví. :D

"Dělej Nino!" zařval na mě Brad.
"Ne, já nechci, pochopíš to? Nechci!" Koukla jsem se na něho zle a věděla co bude následovat. Vrazil mi pořádnou facku až jsem spadla na zem. Pak mě surově chytil za ruku a podíval se mu do očí.
"Nebudeš mi před kámošem dělat ostudu a jestli jo, uvidíš co se stane!"
"Co?! Zabiješ mě?!" Koukla jsem se na něho se slzami v očích. Takový život jsem si nikdy nepřála. Chtěla jsem, aby mě někdo miloval. Když jsem začala chodit s Bradem, bylo mi s ním tak dobře. Jenže jednoho dne mi oznámil, že bude muset odjet pryč a nabídl mi, abych si ho vzala. Ale po svatbě se změnil. Jako by už to nebyl můj Brad. Začal hodně pít, mlátil mě a zapletl se se špatnými lidmi. Poslední rok jsem byla pořád jenom nešťastná a přála jsem si, abych odsud dokázala utéct a zachránit se. Hodněkrát už jsem to chtěla udělat, ale neodvážila jsem se.
"Nemel hlouposti a přestaň brečet!" Utřel mi slzy a přitiskl mě k sobě. "Já tě mám rád a nechci ti ubližovat." Šeptl mi do ucha.
"A proč mi to teda děláš?!" Bouchla jsem do jeho hrudi pěstí a odtáhla se od něho.
"Já…já nechci, ale ty mi nedáváš jinou možnost."
"Cože?! No jasně! Kdyby si mě miloval, nikde by si mě neuhodil, ale tohle už je moc!" Koukla jsem se na něho zle.
"Já jsem ale opravdu nechtěl." Přitáhl si mě k sobě a podíval se mi do očí. "Už to nikdy neudělám, slibuju." Pohladil mě po tváři. Něžně mě políbil. Uvěřila jsem mu, že to myslí vážně a tak jsem teda s ním za těma jeho "kamarádama" šla. Vůbec se mi tam nelíbilo a nebavilo mě to tam s nima, ale kvůli Bradovi jsem to vydržela. Dneska si mě všímal víc než dřív, když jsem byla s ním a jeho partou. Po rozloučení s nimi mě Brad vzal na večeři a pak jsme šli konečně domů. Osprchovala jsem se a hned jsem usnula.

Ráno jsem otevřela oči a sáhla na místo vedle sebe, ale nahmatala jsem polštář. Koukla jsem se tam a na Bradovo místě bylo prázdno. "Nejspíš už šel do práce." Řekla jsem si nahlas pro sebe, hodila na sebe župan a zašla do koupelny. Po půl hodině strávené v koupelně jsem šla dolu do kuchyně a začala dělat jídlo. Nasnídala jsem se sama a pak malinko poklidila dům. Četla jsem si a pak vařila večeři. Bylo deset večer a Brad ještě nebyl doma. Byl to docela nezvyk, ale nic jsem z toho nedělala a šla si v klidu lehnout. V půl jedný mě probudil hluk. Rozsvítil jsem lampičku, která stála na stolku kousek od postele. Vzala jsem si župan a šla pomalu dolu. V předsíni na zemi seděl Bred a smál se jako pominutel. Seskočila jsem z posledního schodu a šla k němu. "Co je?" Pomohla jsem mu se zvednout.
"Ale nic." Usmál se na mě a políbil mě.
"Kde si byl?" Odtáhla jsem se od něho, protože z něho byl cítit alkohol.
"Já…byl jsem v práci, no a přišli tam kluci a tak jsme se malinko pobavili."
"Jasně, zase s nějakou cizí ženskou co?!" Vyjela jsem na něho. Tohle mi už několikrát udělal, ale já jsem mu to vždycky odpustila, ale tentokrát jsem byla pevně rozhodnutá, že kdyby mi to udělala, odešla bych od něho.
"Co si to o mě myslíš?!" Koukl se na mě zle. "Ale víš ty co?! Je to pravda!"
Do očí se mi nahrnuly slzy. Bylo mi jedno jestli si to vymyslla, ale už se ani nepokoušel lhát a bylo na něm jasně vidět, že chce, abych od něho odešla. Vyběhla jsem nahoru po schodech a začala si balit.

25.4.2013

25. dubna 2013 v 16:11 | Jája :) |  Deníček
Dnešní den byl pohodovej, jelikož jsme měli projekty. Na dnešek jsem se s kámoškama napsala k našemu třídnímu učiteli. Napřed nám řekl, že má fyziku a chemii a tak jsem si řekly, že to nějak přežijem a nemuselo by to bejt nejhorší. Ráno jsem šla za Esther (jako každej den) a pak jsme šly naším tempem do školy. :D V šatně už na nás čekala Kiki a tak jsme šly společně nahoru k nám do třídy. Tam jsme ale neměly bejt a dozvěděly jsme se, že máme jít dolu do dílen. Tak jsme šly k velkýmu shchodišti a cestou jsme potkaly učitele béčka. Ten měla na sobě sako, klobouk a v jedný ruce hůlku. Ti, co šli k němu se totiž měli obléct jako nějaká historická osobnost z 19. století. Když jsme byly kousek od něho tak sundal klobouk a připomněl mi jednoho estonskýho herce, ketej je mu hrozně podobnej. :D Kiki ho pozdravila a pochválila mu jeho kostým. Pak jsme došly do dílen a čekaly na našeho "Páju" - tak říkáme našemu třídnímu učiteli. Po chvilce konečně přišel a za nim přišlo ještě pár lidí, kteří měli bejt s námi. Ze začátku to vypadalo, že to bude hrozný, protože on neměl chemii ani fyziku, ale pracovky. První hodinu jsme vyplňovali pracovní list, který jsme měli mít ve skupinkách. Další hodinu nám řekl, že budeme něco vyrábět. My holky jsme měly řezat dřevo a kluci vrtat a pomáhat mu. Za nás holky nařezaly naše dřevo a my jsme byly rády. Pak jsem měly my holky pauzu. Já a Kiki jsme se tak bavily a Esther seděla na lavici a přemýšlela nad něčím :D. S Kiki jsem se hodně nasmála, protože mi říkala, jak by vyrobila vlajku míru :D. To vám sem ale psát nebudu :D. No a tak jsem jí namalovala foxou na ruku tu vlajku míru :D. Pak si Kiki vymyslela, že mi chce něco namalovat na ruku a tak já jsem svolila. Pak se samozdžejmně přidala i Esther, sedla si ke mě z druhý strany a začala mi popisovat levou ruku :D. Tekže teď jsem horší než Zayn Malik :D. Mam tam mořskou vílu, pak Nialla a tak dál :D. Pak jsem šli opejkat buřty ven. My jsme si lehly na lavičku a tak jsem si různě povídaly. No a já jsem řekla, aby Kiki řekla Esther, jak by vyrobila vlajku míru. No a ona jí to tam začala popisovat a nezastavila se ani když šel někdo kolem. My s Esther jsme tam pukaly smíchy. Já jsem z nich prostě nemohla :D. Kiki měla takový dost úchylný řeči :D. No a pak jsme si ještě chvilju s Pájou povídali a nakonec nás pustil domů. Já jsem šla s holkama do Coopu a pak jsme šly do garáže. Já jsem si tam lehla, jelikož mě dost bolela hlava. Esther pustila písničky a já jsem si vyžádala 1D. Holky tam blbly a já jsem zavřela oči a odpočívala. Kiki ale musela asi za hodinu domu a tak jsme se rozešly. Zítra chceme dát našemu Pájoi dárek, protože má v sobou svátek. :D My jsme ho překecaly, abychom ty vyhodnocovací listy z toho projektu vyplnily ráno. Protože alespoň budeme mít příležitost mu dát ráno ten dárek :D.

Tady je ten estonskej herec, co je podobnej tomu učiteli :D

Trest

22. dubna 2013 v 16:06 | Jája :)
Lucie se loudala ulicí. Bylo zde spoustu lidí. Kolik je tak asi hodin? Přemýšlela. Ale domů se jí ještě nechtělo. Ví co by jí čekalo. Aby se postarala o Tomíka, aby si uklidila v pokoji - zítra přijede její sestřenice s rodiči - , aby umyla nádobí, - protože rodiče pojedou nakoupit -aby Tomáškovi uvařila Krupicovou kaši a aby se o něj postarala než se vrátí. Lucie kopla do malého kelímku který ležel na zemi. Kdyby tady tak byla Katka. Pomyslela si Lucie. Katka byla její dvacetiletá sestra která se ale bohužel odstěhovala s Romanem do Českých Budějovic a to je od Sokolova daleko. Lucie vešla na náměstí a napadlo ji, že by se mohla ještě podívat do jejího oblíbeného krámku s oblečením. U sebe měla 500 korun, které si vzala ráno z kasičky. Vešla do obchodu a prodavačka ji uvítala s úsměvem. Lucie sem chodila už odmala. Přejížděla očima krásné oblečky, ale u jednoho se zastavila. Byly to krásné modré šaty, které by mohla nosit v létě k vodě. Lucie se podívala na cenu. Šaty stály 250 korun. Lucie je vzala do ruky a ihned si je šla vyzkoušet. Šaty jí skvěle padly. Usmála se a nesla šaty ke kase. Prodavačka z nich sundala nepotřebné cenovky. "Bude to všechno?"
"Ano." Lucie vyndala z batohu, který měla předtím na zádech peněženku a vyndala peníze. Prodavačka jí vrátila a pak dala šaty do tašky. Lucie se podívala ke dveřím a uviděla Moniku. Monika byla ta nejvetší drbna na škole a byla by schopná, koupit si ty samé šaty a vzít si je hned v pondělí na sebe. Řekla by, že si je Lucie schválně koupila, aby se po ní mohla opičit. Lucie rychle popadla tašku a usmála se na prodavačku. Ale jak letěla ke dveřím, narazila do nějakého kluka a všichni se na ni koukli. I Monika.
"J…Já…m…moc se omlouvám." Vykoktala ze sebe a rychle vyšla ven.
"Lucie, kam tak pospícháš!" Ozval se za ní protivný hlas a ona přesně věděla komu patří. Otočila se a podívala se na Moniku, která se na ní škodolibě usmívala.
"Co chceš?!" štěkla na ní Lucie.
"Ty neumíš ani pozdravit? Měla by si se stydět." Vedle ní se z každý strany postavila jedna z jejích nochledek. Tupě se usmívaly.
"Umím, ale ne dámičky, který si o sebě myslí, že jsou víc než ostatní." Odbyla jí Lucie a usmála se na ní.
"Copak si si to koupila?" Vytrhla jí jedna z nohsledek tašku a ta druhá z ní vytáhla nově koupená šaty,
"Nechte toho!" Lucie už se na ně chtěla vrhnout, ale Monika si stoupla před ní a strčila do ní.
"Nech toho. Jestli se mi ty šaty budou líbit a budou mi, nechám si je." Usmála se a pak vzala od jedný "kámošky" ty šaty. "O, tak tady bude problém. Jsou my malý."
"A co s nima uděláme?" Koukla se na ní Julie.
"No, když je nemůžu mít já, tak ani ty." Koukla se Monika zle na Lucii a pak šaty hodila do louže a pak ještě do bláta.
"Né…" Lucie vzala do rukou zničené šaty a podívala se zle na Moniku. "Ty…" Zavrčela a upustila šaty na zem.
"Ano?" Usmála se na ni škodolibě Monika. "Copak uděláš? Nic." Monika se k ní otočila zády. Lucie se koukala jak tři holky, které ze srdce nenáviděla odcházejí. Potřebovaly dostat nějakou lekci. Slíbila si, že už nikdy nepoužije svoji moc, ale teď musela. Byla tak rozzlobená a nemohla si tohle jenom tak nechat líbit. To už by to nikdy neskončilo a Monika by jí provokovala dál. Zaměřila se na Moniku a ta se po chvil vznesla do vzduchu a spadla z veliký výšky na beton. Kolem ní se objevil malý potůček krve, který se za chvilku proměnil ve velikou louži. Julie a ta druhá holka se k Monice seběhly a začaly brečet. "Je mrtvá!" vykřikla Julie.
Cože? Je mrtvá? A…ale jak to? Říkala si v duchu Lucie. Jak jsem se jenom mohla nechat takhle unést? Zabila jsem ji. Zabila, a to jenom kůvli jedněm šatům. Ne, nebylo to jenom kvůli šatům. Monika mě terorizovala už od první třídy. Začalo to braním svačiny a pak to postupovalo dál a dál. Zasloužila si trest, ale tohle jsem opravdu přehnala. Nechala jsem se unést hněvem.Uslyšela sirénu a tak roztáhla svoje bílá křídla a letěla rychle pryč. Ano, Lucie byla anděl. Měla konat dobro a věděla, že za tohle ji stihne trest. Přistála u potoku. Měla jenom lehké bílé šaty a byla na boso. Kdykoliv se proměnila do svojí druhé podoby, měla na sobě tohle. Sedla si na kámen a koukala se na vodu, která si líně plynula. Začaly jí téct slzy. Jak to jenom mohla udělat? Ucítila divné šimrání na dvojích křídlech a tak se na ně podívala. Najednou jí začaly hrozně pálit a od konečků jí začaly černat. Za chvilku byly úplně černý. Před ní se objevil oheň a z něho vyšel ven anděl, který měl stejně černá křídla, jako měla teď i ona.
"Co si to provedla?"
"Já….už jsem to prostě nemohla snést!"
"Udělala si něco, za co si byla potrestána. Stala si se temným andělem. Už nebudeš moct být s lidmi."
"J…já vím." Lucie si otře slzy a podívala se na něho.
"Tak poď."
Lucie se zvedla a podívala se kolem sebe. Naposledy měla možnost, podívat se na vodu, na trávu a nadechnout se čerstvého vzduchu. Pak vešla do ohně a ztratila se.

Nespoutané moře

15. dubna 2013 v 18:54 | Jája :)
Seděla jsem na pláži a dívala se na rozbouřené moře. Bylo tak neklidné jako já. Jako by cítilo úplně co to samé co já. Jako bychom byli nějak propojeni. Nemohla jsem od nespoutaného moře odtrhnout oči. Cítila jsem, jak se stek ve mně hromadí a potřebovala jsem ho ze sebe nějak dostat. Ale nevěděla jsem jak. Byla jsem na pláži úplně sama a neměla jsem si na kom vybýt zlost. Jo, nebylo by to moc hezký, ale hodně by mi to pomohlo. Pomalu jsem se zvedla a přiblížila se k moři. Připadalo mi, že čím víc se ve mně ten vztek hromadil, bylo moře neklidnější a neklidnější. Pořád jsem se k moři blížila a zastavila jsem se až, když mi voda sahala do pasu. Hrozně mě lákalo skočit do vody. Byla hrozně studená, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Podívala jsem se kolem sebe a začalo se pomalu stmívat. Na pláži nikdo nebyl. To bylo jediný štěstí. Nezaváhala už jsem ani na minutu a prostě do moře skočila šipku. Pomalu mě to táhlo na dno. Cítila jsem, jak mi moje horké tváře chladnou. Voda byla pro moje horké tělo příjemně chladivá. Za chvilku už jsem byla u dna. Nijak jsem se nesnažila vyplavat na hladinu, abych se nadechla. Nechala jsem moře, aby si se mnou jenom tak pohazovalo. Nebála jsem se, že bych se mohla utopit. Prostě jsem jenom zavře oči a pokoušela se myslet na vlny. Jenom na ty vlny co si se mnou pohrávaly jak se jim zlíbilo. Nevím jak dlouho jsem nechala moře, aby mě unášelo, ale vůbec jsem se nepotřebovala nadechnout. Prostě jsem z mořem splynula a všechno bylo v pohodě. Ucítila jsem, jak mě někdo chytl za paži a vytáhl z vody. Vytáhl mě na písek.
"Kate, Kate si v pořádku?" uslyšela jsem známý hlas.
Otevřela jsem oči a vyplivla vodu, co jsem měla v puse. Pořádně jsem se nadechla. Musela jsem být ve vodě docela dost dlouho, protože jsem dýchala jako o život.
"Co blbneš? Chtěla si se utopit nebo co?" Byl to Michal. Můj nejlepší kamarád.
"Ne."
"A proč si to teda dělala,"
Zafoukal vítr a mě teprve teď začala být zima. Začala jsem se klepat. Byla jsem úplně mokrá a ještě ke všemu jsem sebou neměla žádnou mikinu. Michal si sundal svojí a navlíkl jí na mě. Vděčně jsem se na něho usmála a mikinu si zapla až ke krku, ale moc to nemělo cenu, jelikož za chvilku byla taky mokrá.
"Poď zavedu tě domů, nebo ještě nastydneš."
"Ne." Zvedla jsem a podívala na moře. Chtěla jsem se tam vrátit, Opět skočit do vody a nechat se unášet, ale moře už bylo klidné. Stejně jako já. Michal se podíval stejným směrem a pak se podíval zase na mě.
"Si v pořádku?"
"Jasně, že sem! Proč si myslíš, že bych nebyla?" Koukla jsem se na něho malinko naštvaně.
"Proč se pořád koukáš na to moře?"
"Ale, to je moje věc a tobě do toho nic není." Odbyla jsem ho a šla k moři. Těsně u vody mě Michal zastavil.
"Ty si se asi úplně pomátla co? Chceš se zabít?" Podíval se na mě a já jsem si právě až teď uvědomila, kde to sem a co tady dělám.
"Ne…já…" podívala jsem se opět na moře, ale už mi přišlo normální jako vždycky.Nepřišlo mi takové, jaké bylo před chvilkou. Normální moře, normální vlny a voda.
"Tak co je to s tebou?"
"Já nevím." Podívala jsem se do jeho modrých očí.
"Poď." Chytil mě za ruku a pomalu mě vedl k mému domu. Naposledy jsem se ohlédla, abych spatřila moře.


9.4.2013

9. dubna 2013 v 17:54 | Jája :) |  Deníček
Dnešek byl v pohodě. začalo to hned první hodinou, protože jsem dostala dvojku z matiky. :) Pak následovala čeština a ta byla docela v pohodě, ale chvilakama nudná. Divila bych se, kdyby někdy byla čeština zábavná. :D Jako další byla angličtina a ta dneska dost rychle utekla. :) dozvěděla jsem se, že bych mohla dostat dvojku na vysvědčení z angličtiny, ale nesměla bych si to teď pokazit. Další byl přírodopis a ten byl fajn, protože na něj máme našeho třídního. Na přírodopis se vždycky těšim, protože při něm neni nikdy nuda. S našim Pájou - jak mu s holkama říkáme- se nikdy nenudíme. :) No a pak už byl konec školy. Dneska jsme končili dřív a tak to bylo v pohodě. Dohodla jsem se s holakama a šly jsme ven. :) Napřed jsme jen tak chvilku koroužily kolem mýho baráku a pak jsme se vydaly na hřibitov. Přošly jsme si to tam a když jsme vyšly, sedly jsem si na lavičku, která byla u cesty ze hřbitova a začaly jsme blbnout. Já jsem holky fotila, nejvíc jsem fotila Kiki, ale pak jsem fotila i Esteher, ale tý se to moc nelíbilo. :) Mě to ale bylo jedno a fotila jsem jí dál. :) Esther pak chtěla, abych jí vylezla na záda. Napřed se mi moc nechtělo, ale za chvilku mě měla na zádech. Nevím co se stalo, ale já jsem zavřela oči a zapštěla jsem Estě do ucha. Najednou jsme ležely obě v poly a smály se. :D Kiki nás měla vyfotit, ale my jsme se jí pohly a tak se fotka moc nevydařila. Po druhý už jsme to nezkoušely. :D začalo být chladno a tak jsme se vydaly pomalu Kiki doprovodit. Šly jsme dolu, kolem naší školy. Třída mojí sestřenky ještě byla ve škole a měli pracovky. Čistili to tam kolem školy a my jsme tudy zrovna šly. hledala jsem sestřenku, ale nikde tam nebyla. :D Smůla no. :( No a teď sedim u počíače a střídavě si čtu a píšu. :) Ještě se musim kouknout na učení a to mi ještě ke všemu neni moc dobře. :( Tak se mějte a možná, že blog napíšu až za týden. :)

Nádherný večer.

8. dubna 2013 v 18:18 | Jája :) |  Knížky
"Kendalle?" Otevřela si dveře výtahu a já jsem viděla jak se můj přítel líbá s nějakou cizí holkou. Kufr, který jsem ještě před chvilkou držela v ruce spadl na zem.
"Jo?" Podíval se na mě Kendall překvapeně a pustil tu holku.
"Jak si jenom mohl?" řekla jsem a slzy se mi hrnuly do očí. Musela jsem ihned vypadnout. Nechala jsem tam ten kufr jenom tak stát a běžela jsem kolem recepce ven. Kendall mě venku chytil za paži. "Jo, moc mě to mrzí."
"Já jsem ti věřila!" křikla jsem na něho. "A nepodvedla jsem tě! V Londýně se kolem mě motalo tolik hezkých kluků, ale já jsem myslela jenom na tebe, ale jak vidím, tak si na mě zapomněl hodně rychle!"

Povídka pro sestřenku. :D

1. dubna 2013 v 13:20 | Jája :)
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak by se tahle povídka měla jmenovat, ale nic me nenpadlo. :D

"Liame, měl by si sebou pohnout jinak přijdeš pozdě!" křikla jsem na Liama z kuchyně a uklidila talíře.
"Už běžim." Letěl ze schodů a vběhl do kuchyně. Zakousl se do bagety a pak mi dal pusu.
"Večer jsem doma." Zamumlal s plnou pusou, nazul si boty a byl venku.
Unaveně jsem si sedla na židli a koukala se z okna jak Liam nasedl do auta a odjel. Poslední dobou mě dost štvalo, že je slavném a už an mě nemá tolik času jako předtím. Ale pořád jsem ho milovala. Poslední dobou mi bylo hodně smutno. Pořád měli s klukama koncerty a nebo nějakou autogramiádu a podobně. Byla jsem skoro pořád sama. Zvedla jsem se a došourala se do ložnice. Lehla jsem si na jeho půlku. Voněla jeho parfémem. Zavřela jsem oči a myslela na něho. Když jsem otevřela oči začala jsem plakat.

Cítila jsem, že to nedokážu a přišlo mi. Že už mě Liam nemá rád. Zhluboka jsem se nadechla a pak si došla dolu pro flašku vína a celou jí vypila. U toho mi tekly slzy a já jsem se rozhodla, že si sbalím věci a půjdu pryč. Běžela jsem nahoru do ložnice a v ruce jsem držela druhou flašku vína. Otevřela jsem skříň a začala si balit. Jenomže jsem se k tomu nějak pořádně nedostala. Sbalila jsem si pár věcí, ale pak na mě padla únava a tak jsem se stočila na zemi a zavřela oči.

Když jsem se probudila, hrozně mě bolela hlava a pálily mě oči. Vedle mě seděl Liam a držel mě za ruku. Koukal se na mě dost naštvaně.
"L…Liame, c…co se stalo?" Podívala jsem se na něho zmatně.
"No tak to nevím." Řekl naštvaně. "Jenom vím, že si se pořádně opila a pak si tady ležela na zemi s otevřenim kufrem a pár věcmě v něm."
Najednou se mi včerejší noc vybavila. Mám mu to říct? Mám mu říct, že od něho chci odejít? Ale jak mum to mám říct? Nemůžu mu to přece říct Liame už mě nebaví bejt tady pořád sama, odcházím.
"Proč si se včera opila?" Podíval se na mě.
"P…protože mi bylo mizerně." Stekl mi slza a tak jsem sklonila hlavu.
"Co? Proč ti bylo mizerně." Přisunul se ke mně a objal mě. "Řekni mi to."
"P…protože se cítim osamocená. Už na mě nemáš vůbec čas." Znovu jsem sklopila hlavu a tentokrát už tekl proud slz.
"Já vím. Ale neboj se. Teď máme pár dní volno a já budu jenom s tebou." Usmál se na mě a políbil mě.
"Jo, ale je to jenom pár dní Liame. Jenom pár dní a pak budeš celej měsíc fuč. Pojedete do Evropy."
"Ale…myslel jsem si, že pojedeš s námi?"
"A co bych tam asi tak dělala? Seděla v hotelu a čekala na tebe do noci?" Koukla jsem se mu do očí.
"Já vím, že na tebe poslední dobou nemám vůbec čas a mrzí mě to. Já odejdu…"
"Ne! Liame to ne! Nesmíš slyšíš?!"
"A co mám teda dělat?" Podíval se na mě.
"Já…já nevím, ale nesmíš odejít ze skupiny. Ani náhodou! Bez tebe už by to nebylo One Direction! A zklamal by si kluky!"
"Jo, jenomže když budu dál pokračovat tak ztratím tebe. Včera si se chtěla odstěhovat co?"
"Já…Liame…já…." Najednou se mi nějak zatočila hlava a udělalo se mi špatně.
"Jean, co je ti?" Zeptal se polekaně.
"J…já nevím." Rychle jsem vběhla na záchod a zamkla se. Začala jsem zvracet. Asi po pěti minutách jsem vyšla ze záchodu.
Liam mě chytil a dovedl k posteli. "Lehni si, přinesu ti vodu." Odběhl a za chvilku byl zpátky se skleničkou vody.
"Díky." Vzala jsem si skleničku a vypila celej její obsah. Položila jsem si hlavu a pomalu usínala.

Posledních pár dní jsem pořád zvracela a nebylo mi dobře. Bylo mi to dost divný a tak jsem zašla jeden den co byl Liam pryč do drogérie a koupila si těhotenskej test.

Liam přišel ten den dřív a já jsem zrovna vařila večeři.
"Ahoj lásko, tak jak si se měla?" Políbil mě na krk.
"Ale jo, docela to ušlo." Byla jsem nějak vedle a hlavně jsem byla nervózní. Vzala jsem talíř a chtěla na něho nandat jídlo, ale talíř jsem upustila a on se rozbil.
"Jane, jsi v pořádku?" Podíval se na mě a uklidil zbytky po talíři.
"Ne." Řekla jsem a sedla si na židli.
Liam si klekl na zem ke mně a chytil mě za ruku. "Co je to s tebou poslední dobou je?" Podíval se mi do očí.
"Já…Liuame….já….jsem….já…" Zhluboka jsem se nadechla. "Jsem těhotná."
Liam se na mě chvilku jenom koukal a pak se usmál. "To je supr." Usmál se a objal mě.
"Já…já nevím." Koukla jsme se do země.
"Proč?"
"Si ještě mladej a jak to asi bude vypadat? Liam Payne má dítě."
"Mě je úplně jedno jak to bude vypadat." Usměje se na něj. "Jsem šťastnej."
"A ani na nás nebudeš mít čas."
"Slibuju, že se o vás budu starat. Nemůžu vás tady přece jen tak nechat doma." Usmál se na mě a dal mi ruku na bříško.
Usmála jsem se na něho a políbila ho. "Miluju tě." Špitla jsem
"Já tebe taky." Pohladil mě po tváři a něžně mě políbil. "Budeme šťastná a později i velká rodina." Usmál se. ……

Takže doufám, že se ti to líbilo Jájouši. :D Jo, je to prdlí, ale jenom proto, že si i nedala slova a neřekla si mi, o čem bych měla psát. :D :D No a tak tady to máš. :D :D