Trest

22. dubna 2013 v 16:06 | Jája :)
Lucie se loudala ulicí. Bylo zde spoustu lidí. Kolik je tak asi hodin? Přemýšlela. Ale domů se jí ještě nechtělo. Ví co by jí čekalo. Aby se postarala o Tomíka, aby si uklidila v pokoji - zítra přijede její sestřenice s rodiči - , aby umyla nádobí, - protože rodiče pojedou nakoupit -aby Tomáškovi uvařila Krupicovou kaši a aby se o něj postarala než se vrátí. Lucie kopla do malého kelímku který ležel na zemi. Kdyby tady tak byla Katka. Pomyslela si Lucie. Katka byla její dvacetiletá sestra která se ale bohužel odstěhovala s Romanem do Českých Budějovic a to je od Sokolova daleko. Lucie vešla na náměstí a napadlo ji, že by se mohla ještě podívat do jejího oblíbeného krámku s oblečením. U sebe měla 500 korun, které si vzala ráno z kasičky. Vešla do obchodu a prodavačka ji uvítala s úsměvem. Lucie sem chodila už odmala. Přejížděla očima krásné oblečky, ale u jednoho se zastavila. Byly to krásné modré šaty, které by mohla nosit v létě k vodě. Lucie se podívala na cenu. Šaty stály 250 korun. Lucie je vzala do ruky a ihned si je šla vyzkoušet. Šaty jí skvěle padly. Usmála se a nesla šaty ke kase. Prodavačka z nich sundala nepotřebné cenovky. "Bude to všechno?"
"Ano." Lucie vyndala z batohu, který měla předtím na zádech peněženku a vyndala peníze. Prodavačka jí vrátila a pak dala šaty do tašky. Lucie se podívala ke dveřím a uviděla Moniku. Monika byla ta nejvetší drbna na škole a byla by schopná, koupit si ty samé šaty a vzít si je hned v pondělí na sebe. Řekla by, že si je Lucie schválně koupila, aby se po ní mohla opičit. Lucie rychle popadla tašku a usmála se na prodavačku. Ale jak letěla ke dveřím, narazila do nějakého kluka a všichni se na ni koukli. I Monika.
"J…Já…m…moc se omlouvám." Vykoktala ze sebe a rychle vyšla ven.
"Lucie, kam tak pospícháš!" Ozval se za ní protivný hlas a ona přesně věděla komu patří. Otočila se a podívala se na Moniku, která se na ní škodolibě usmívala.
"Co chceš?!" štěkla na ní Lucie.
"Ty neumíš ani pozdravit? Měla by si se stydět." Vedle ní se z každý strany postavila jedna z jejích nochledek. Tupě se usmívaly.
"Umím, ale ne dámičky, který si o sebě myslí, že jsou víc než ostatní." Odbyla jí Lucie a usmála se na ní.
"Copak si si to koupila?" Vytrhla jí jedna z nohsledek tašku a ta druhá z ní vytáhla nově koupená šaty,
"Nechte toho!" Lucie už se na ně chtěla vrhnout, ale Monika si stoupla před ní a strčila do ní.
"Nech toho. Jestli se mi ty šaty budou líbit a budou mi, nechám si je." Usmála se a pak vzala od jedný "kámošky" ty šaty. "O, tak tady bude problém. Jsou my malý."
"A co s nima uděláme?" Koukla se na ní Julie.
"No, když je nemůžu mít já, tak ani ty." Koukla se Monika zle na Lucii a pak šaty hodila do louže a pak ještě do bláta.
"Né…" Lucie vzala do rukou zničené šaty a podívala se zle na Moniku. "Ty…" Zavrčela a upustila šaty na zem.
"Ano?" Usmála se na ni škodolibě Monika. "Copak uděláš? Nic." Monika se k ní otočila zády. Lucie se koukala jak tři holky, které ze srdce nenáviděla odcházejí. Potřebovaly dostat nějakou lekci. Slíbila si, že už nikdy nepoužije svoji moc, ale teď musela. Byla tak rozzlobená a nemohla si tohle jenom tak nechat líbit. To už by to nikdy neskončilo a Monika by jí provokovala dál. Zaměřila se na Moniku a ta se po chvil vznesla do vzduchu a spadla z veliký výšky na beton. Kolem ní se objevil malý potůček krve, který se za chvilku proměnil ve velikou louži. Julie a ta druhá holka se k Monice seběhly a začaly brečet. "Je mrtvá!" vykřikla Julie.
Cože? Je mrtvá? A…ale jak to? Říkala si v duchu Lucie. Jak jsem se jenom mohla nechat takhle unést? Zabila jsem ji. Zabila, a to jenom kůvli jedněm šatům. Ne, nebylo to jenom kvůli šatům. Monika mě terorizovala už od první třídy. Začalo to braním svačiny a pak to postupovalo dál a dál. Zasloužila si trest, ale tohle jsem opravdu přehnala. Nechala jsem se unést hněvem.Uslyšela sirénu a tak roztáhla svoje bílá křídla a letěla rychle pryč. Ano, Lucie byla anděl. Měla konat dobro a věděla, že za tohle ji stihne trest. Přistála u potoku. Měla jenom lehké bílé šaty a byla na boso. Kdykoliv se proměnila do svojí druhé podoby, měla na sobě tohle. Sedla si na kámen a koukala se na vodu, která si líně plynula. Začaly jí téct slzy. Jak to jenom mohla udělat? Ucítila divné šimrání na dvojích křídlech a tak se na ně podívala. Najednou jí začaly hrozně pálit a od konečků jí začaly černat. Za chvilku byly úplně černý. Před ní se objevil oheň a z něho vyšel ven anděl, který měl stejně černá křídla, jako měla teď i ona.
"Co si to provedla?"
"Já….už jsem to prostě nemohla snést!"
"Udělala si něco, za co si byla potrestána. Stala si se temným andělem. Už nebudeš moct být s lidmi."
"J…já vím." Lucie si otře slzy a podívala se na něho.
"Tak poď."
Lucie se zvedla a podívala se kolem sebe. Naposledy měla možnost, podívat se na vodu, na trávu a nadechnout se čerstvého vzduchu. Pak vešla do ohně a ztratila se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nila Nila | 23. dubna 2013 v 22:33 | Reagovat

hezká povídka :)

2 Opičák23 Opičák23 | 27. dubna 2013 v 11:17 | Reagovat

Je to nádherné stejně jako to ostatní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama