Květen 2013

Plán

31. května 2013 v 19:54 | Jája :)
Mrs. Korková bude muset prominout, ale poslední dobou mi psaní nějak moc nejde a tak bych si chtěla dát menší pauzu. Asi tak na měsí nebo i na kratší dobu, ještě nevím. No ale každopádně o prázdninách určitě budu psát články o tom, co jsem se sestřenkou dělala a tak. :D Už aby ty prázdniny byly. Tak se zatím mějte. :)

Opět šťastná? 6.

31. května 2013 v 19:48 | Jája :)
Probudilo mě zaklepání na dveře. Otevřela jsem oči, podívala jsem kolem sebe. Musela jsem usnout. Podívala jsem se na hodiny a uviděla, že je sedum večer. Zvedla jsem se a došourala se ke dveřím. Otevřela jsem a zůstala zírat. "I…Iane? C…co ty tady? Brad se může každou chvilku vrátit, teda pokud tady není."
"Co? Ty nevíš, jestli je Brad doma?" Podíval se na mě překvapeně.
"No, ne. Já jsem spala."
"Aha, promiň, že jsem tě probudil."
"Ale to je v pohodě." Usmála jsem se na něho. Chtěla jsem ho pozvat dál, ale bála jsem se, aby se Bard nevrátil a tak jsem radši mlčela.
"No, nechtěla by si jít do kina dneska?" Podíval se do země.
"No…já.." Chvilku jsem mlčela. "Tak jo." Usmála jsem se na něho. "Poď dál."
Ian vešel dovnitř a já jsem za ním zavřela dveře. Ten strach z toho, že by se Brad vrátil domu se vytratil.
"Tak se posaď a chvilku tady na mě počkej, já se jenom obleču a budeme moct jít." Usmála jsem se a rychle vběhla do ložnice a zavřela za sebou dveře. Učesala jsem si vlasy. Chtěla jsem si je dát do culíku jako obvykle, ale nakonec jsem se rozhodla, že pro tentokrát, si je nechám rozpuštěné. Hodila jsem na sebe moje oblíbené modré tričko s karázkým rukávem a bílou sukni. Ještě jsem se malinko namalovala a seběhla dolu.
"No teda, moc ti to sluší." Usmál se na mě.
"Děkuju." Úsměv jsem mu oplatila a šla pomalu ke dveřím.
Otevřela jsem dveře a zůstala zírat, protože před dveřmi stál Brad a v ruce držel klíče. Podíval se na mě a pak se kouknul na Iana, který stál za mnou.
"Nino, kam deš?!" Řekl nahlas a naštvaně.
"Taylor nás pozvala do baru." Zalhala jsem a doufala, že na mě nepozná, že lžu.
"A proč si mi to neřekla?! Takže kdybychom se nepotkali ve dveřích, tak mi to nedáš nijak vědět?!" Podíval se na mě zle.
"No…chtěla jsem ti napsat esemesku."
Brad si změřil Iana pohledem. "A proč tak jde on?!"
"Je náš kamarád a navíc,, Taylor je to Taylořin kluk."
"Aha, takže on je tu jenom pár dní a už s ní chodí?" Podíval se na mě nechápavě.
"Jo, máš s tim problém?" Ozval se Ian.
"Tak hele…"
"A dost!" Okřikla jsem je. "Brade uhni!" Koukla jsem se na něho zle.
"Jak to se mnou mluvíš?" Chytil mě surově za ruku.
"Pusť ji!" Zařval Ian a bouchl ho pěstí.
Brad mě pustil a chytil se za nos. "Blbe!"
"Ještě jednou ji udeříš a seš mrtvej!" Zavrčel Ian, chytil mě za ruku a šel se mnou směrem do města.

Film byl super. Ian vypral komedii, protože jsem se potřebovali oba zasmát. Pak jsme ještě zašli do baru. Malinko jsme se tam opili a pak mě Ian doprovodil domu.
"Jak se ti líbil dnešní večer?" Zastavil se u mého domu.
"Byl moc fajn." Usmála jsem se na něho.

"Jo, taky si myslim." Usmál se na mě a pomalu se ke mně naklonil….

Opět šťastná? 5.

25. května 2013 v 11:11 | Jája :)
Ráno jsem se probudila a ještě chvilku ležela v posteli. Tolik jsem si přála, aby byl Brad pryč. Nechtěla jsem ho tady a nenapadala mě žádná výmluva. A tentokrát by mě nejspíš nepustil. Asi po hodině přemýšlení, jsem se zvedla z postele a zamířila do koupelny. Osprchovala jsem se vlažnou vodou, vyčistila si zuby a učesala vlasy. Hodila jsem na sebe modrý tepláky a černé tílko a sepla si vlasy do culíku. Vždycky v sobotu jsem byla zvyklá běhat. Vyběhla jsem z domu a běžela kolem Ianova domu až k parku. Přeběhla jsem silnici a chtěla vběhnout do parku, ale cestu mi zastoupil Ian a tak jsem rychle zastavila.
"Ahoj." Usmál se na mě.
"Ahoj, co ty tady?" Koukla jsem se na něho překvapeně.
"Ale, jenom jsem se šle trošičku projít." Usmál se a prohlídl si mě. "Ty běháš?"
"Jo, je to fajn a taky potřebuju něco shodit." Dala jsem si ruce v bok a pokoušela se vydejchat.
"Jasně." Usmál se. "Proč si včera nemohla přijít?" Pomalu se rozešel do parku a já jsem šla vedle něho. Sedli jsem si na lavičku.
" No, jak už jsem ti napsala, něco mi do toho vlezlo."
"Jo…" Podíval se do země.
"A ty by si rád věděl co, že jo?" Šťouchal jsem do něho.
"Jo."
"Kamarádka se mnou chtěla něco probrat."
"Aha no a nebo ti to ten tvůj manžel, nebo přítel nechtěl dovolit co?" Podíval se mi do očí.
"Iane," Zvedla jsem se a chtěla odejít.
"Promiň." Ian mě chytil za ruku. "Omlouvám se, ale jenom jsem se ptal."
"Proč si myslíš, že je takovej?" Podívala jsem se do jeho modrých očí, které měly barvu nebe.
"No…když jsem ho potkal u vás doma, nepřišel mi moc sympatickém a milej."
"No…máš pravdu no."
"Proč s ním si?"
"Cože?" Podívala jsem se na něho a pak od něho odstoupila, protože až teď jsem si uvědomila, že jsem u něho až moc blízko. "Iane, nevím, proč, bych ti tohle měla vykládat, ani tě pořádně neznám a o tomhle se s tebou opravdu bavit nebudu!" Řekla jsem rázně.
"No, tak dobře. Omlouvám se. Nechtěla by si někam zajít? Třeba na snídani?" Usmála se na mě.
"V teplákách mezi lidi? To by vypadalo blbě." Usmála jsem se na něho a dala si pramínek vlasů který se mi uvolnil z culíku za ucho.
"No…tak co, kdyby si šla na tu snídani ke mně? Mě by nevadilo, kdyby si tam byla v teplákách." Usmála se na mě.
"No….no tak jo." Malinko jsem se na něho usmála a otočila k odchodu.

"Máš to tady moc hezký." Usmála jsem se na něho a ukousla jsem si kousek toustu.
"Díky." Usmál se na mě a napil se pomerančového džusu. Takovouhle snídani jsem vždycky milovala. Vždycky v sobotu po běhání jsem si ji udělala.
"Hele, víš o tom, že tohle je moje oblíbená snídaně?"
"Ne, fakt?"
"Jo." Usmála jsem se na něho a opět si ukousla kousek.
"No to je super, protože moje taky. Když jsem byl malej, mamka mi ji vždycky dělala." Usmál se na mě. "No, ale už je to dlouho, co jsem ji jedl."
"Aha, tak to pak jo." Uslyšela jsem, jak zastavilo auto před naším domem. Rychle jsem vystartovala k oknu a uviděla, jak z auta vystupuje Brad a vypadal hodně naštavně.
"Děje se něco?" Přišel ke mně Ian.
"Jo, Brad je doma. Musím jít." Rychle jsem se hnala k zadním dveřím, protože, kdybych vyšla předními, Brad by mě viděl a to by byl průšvih, jelikož on by nepochopil, že jsem spolu jenom mluvili.
"Počkej, proč musíš jít?" Opět mě chytil za ruku.
"Prostě proto!" Koukla jsem se na něho zle, protože jsem nechtěl, aby mě už víc zdržoval.
"Tak dobře a nechtěla by si zítra někam zajít? Třeba do kina?" Podíval se na mě malinko prosebně.
"Ještě uvidíme, snad to vyjde. Zatím se měj." Rychle jsem přeskočila plot a rychle vlítla do domu zadními dveřmi. Uf, Brad teprve vjížděl s autem do garáže. Rychle jsem se převlékla do domácího a lehla si na gauč a zapla televizi.
"Ahoj zalo." Uslyšela jsem za sebou a Brad mě políbil na krk.
"Ahoj." Pokoušela jsem, aby to znělo nadšeně, ale nějak mi to prostě nešlo. Nebyla jsem ráda, že je doma.
"Tak jak si se měla?" Sedl si vedle mě a objal mě.
"No…před chvilkou jsem se probudila." Chtěla jsem se od něho odtrhnout, ale neudělala jsem to. Prostě jsem jenom poslušně seděla vedle něho a modlila se, aby mu každou chvíli někdo zavolal a on musel odejít. Moje modlitby byly vyslyšeny, protože asi za pět minut mu zazvonil v kapse mobil. Zvedl se a s někým chvíli mluvil. Oddychle jsem si.
"Zalato, moc mě to mrzí, ale musím jít." Políbil mě a zmizel.

Lehla jsem si na gauč a zavřela oči.


Opět šťastná? 4.

24. května 2013 v 19:22 | Jája :)
Probudila jsem se ráno a tolik jsem se těšila, že tady Brad nebude, ale z kuchyně jsem uslyšela nějaký hluk. Rychle jsem na sebe hodila župan a vběhla do kuchyně. Brad stál u sporáku a pokoušel se něco uvařit.
"Brade? Co ty tady?"
"Ahoj lásko." Políbil mě na čelo a vzal si do ruky lžičku. "No, to je ale přivítání, tobě snad vadí, že jsem tady nebo co?!" Koukl se na mě podrážděně.
"Ale ne, jsem ráda, ale jenom se divím. Vždycky si touhle dobou v práci a tak je to pro mě nezvyk."
"Dneska chci být s tebou." Usmál se na mě a přitáhl si mě k sobě.
"No…"
"Děje se něco?"
"Já jsem se ale dneska dohodla s kamarádkami, že spolu půjdeme do kina a pak na nákupy."
"No, tak to bez tebe jeden den vydrží ne?"
"Ne! Už jsem s nimi tak dlouho nebyla! Pořád jsem to odkládala jenom kvůli tobě a dneska už to neodložim!" Koukla jsem se na něho zle a běžela do ložnice se obléct.

Za půl hodiny jsem byla dole. Obula jsem si svoje botky na podpatku, které jsem na nohou neměla už tak dlouho a z botníku si vzala svoji růžovou kabelku. Na sobě jsem měla letní, červené šaty.
"Nino, nechoď pryč!" Vyřítil se z kuchyně Brad a stoupl si přede dveře.
"Nech mě Brade, dohodla jsem s kamarádkami a nemůžu to odložit!"
"Proč by si nemohla?"
"Protože nechci!" Odstrčila jsem ho ode dveří a vyšla ven.

Byla jsem tak ráda, že jsem se dostala z domu. Nemohla jsem jít za Ianem, protože bydlela jenom kousek od nás a mě bylo jasný, že se Brad bude koukat, kam to jdu. Tak jsem se vydala do města. Zavolala jsem mojí kamarádce Taylor. Měly jsem se sejít ve městě u jednoho obchůdku. Trvalo mi docela dost dlouho, než jsem se tam dostala, protože jsem šla pěšky. Většinou do města nechodím pěšky, ale dnes jsem se chtěla projít.
"Ahoj." Zamávala na mě moje kamarádka hned, jak mě uviděla.
"Ahoj." Usmála jsem se na ni. Když jsem k ní došla, objaly jsme se, jelikož jsme s polu nebyly už tak dlouho a ona mi dost chyběla.
"Tak jak se máš?" Prohlídla si mě Taylor.
"No…nic moc." Podívala jsem se do výlohy obchodu. "No páni, mají tady suprový šaty." Usmála jsem se na svou kamarádku.
"Tak to bychom tam měly rychle vtrhnout a vzít je." Usmála se na mě a po tom, jak to dořekla, jsme se vydaly do obchodu. Dívala jsem se po obchodě, ale nemohla jsem ty užasné šaty. Už jsem se bála, že je snad vyprodaly, ale najednou jsem je našla. Byly přímo naproti mně a já jsem si jich nevšimla. Rychle jsem k nim došla a hledala svoji velikost. Naštěstí tam byla a tak jsem je popadla a šla do zkušební kabinky. Byly mi akorát. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Byla jsem k nepoznání. Usmála jsem se na sebe a převlékla se zpátky do svých červených šatů a vyšla z kabinky. Taylor už byla u pokladny. Zamířila jsem k ní. Vybrala si jedno moc hezké růžové tričko s nějakým nápisem. Ten jsem si nestihla přečíst, protože, když jsem k ní přišla, měla už zaplaceno a tak si dala věci do tašky a šla na mě čekat k východu. Rychle jsem položila šaty na pultík. Prodavačka mi z nich sundala kód a pak mi řekla cenu. No páni! Když jsem si je brala, nevšimla jsem si té ceny. Byly hodně drahé. Naštěstí jsem v peněžence měla dost peněz a tak jsem šaty zaplatila a rychle vyšla z obchodu.
"No teda, ty šaty jsou dost drahý." Řekla Taylor.
"Jo, to teda jo, ale zase jsou moc hezký." Podívala jsem se do svojí tašky.
"Co takhle, zajít do naší oblíbený kavárny a dát si kafe?" Navrhla moje kamarádka.
"To by bylo super." Usmála jsem se na ni a vyšly jsme ke kavárně.

Upíjela jsem svoje kafe a dívala jsem se kolem sebe.
"Než jsme vešly do toho suprovýho obchodu, ptala jsem se tě, jak se máš a ty si mi odpověděla, že nic moc? Jak to? Je to kvůli Bradovi?" Koukla se na mě a u toho si dala kousek svého zákusku do pusy.
"No….jo. Už jsem od něho chtěla odejít, ale……..prostě jsem to nedokázala." Podívala jsem se do země.
"Zase ti sliboval, že už to nikdy neudělá a prosil tě, aby si neodcházela a říkal, že tě strašně miluje?" Podívala se na mě Taylor.
"Jo."
"Takže tě zase uhodil?!" Zamračila se.
Já jsem mlčela a dívala se do země.
"Nino, na něco jsem se tě ptala!"
"Ne, neuhodil mě." Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se jí do očí. Bylo to hodně těžký, lhát jí, ale tak co jsem měla dělat? Vy nevíte, čeho by Taylor byla schopná.
"Lžeš!" Ukázala na mě vidličkou.
"Mysli si co chceš, ale nebylo to tak!" Zvedla jsem se a vzala si svoje kafe v kelímku a vyšla ven
"Nino!" Křikla za mnou Taylor, ale já jsem ji ignorovala. Rychle jsem vypálila z kavárny, div, že jsem neporazila ve dveřích babičku s vnučkou. Šla jsem rychle ulidí.
"Nino!" Stoupla si mi do cesty udýchaná Taylor. "Promiň, ale jenom se o tebe bojím. Bojím se, že ti ublíží. Mohl by tě i zabít." Podívala se na mě kamarádka.
"Neboj se, to by nedokázal."
"Že ne? Vždyť je to magor!"
"Taylor, buď změň téma a nebo mi uhni z cesty!" Koukla jsem se na ni zle.
"No jak myslíš." Taylor se na mě podívala a pak změnila téma na náš oblíbený seriál O.C. Ani jsem jí pořádně neposlouchala. Prošly jsme kolem Ianovo domu a já jsem si vzpomněla na ty jeho úžasné modré oči a nádherný úsměv. Najednou jsem se zastavila. "Taylor."
Kamarádka se na mě nechápavě podívala a taky se zastavila. "Stalo se něco?"
"Udělala by si pro mě něco?"
"No….podle toho co."
Rychle jsem vyndala z kabelky papír a propisku. Papír jsem si dala na zídku a začala psát. Iane, omlouvám se, že jsem dnes nepřišla, ale něco mi do toho vlezlo. Jestli se to podaří, přijdu zítra. Nina. Propisku jsem si zandala zpátky do kabelky a papír přeložila na půl. Podala jsem ho Taylor. "Dojdeš k támhle tomu domu." Zvedla jsem ruku a ukázala jsem na Ianovo dům. "A dáš tomu muži tenhle papír a řekneš, že to posílám já ano?"
"Tak dobře." Taylor se upravila a vyšla k jeho domu.
Schovala jsem se zídku, kde mě nebylo vidět.
Za chvíli se Taylor vrátila zpátky na cestu a koukala se kolem sebe a hledala mě. Vyšla jsem ze svého úkrytu a objala ji. "Díky moc."
"Je to fešák:" Mrkla na mě Taylor.
"Ty prosim tě." Šťouchla jsem do ní.
Popošly jsme k našemu. Ještě chvilku jsme si povídaly a pak jsme se objaly a já jsem vešla domu. Brad ležel v ložnici na posteli a spal. Byla jsem tak ráda. Vytáhla jsem šaty z tašky a ještě jsednou si je prohlédla. Schovala jsem je do skříně a pak si šla napustit vanu.


Koncert

21. května 2013 v 20:05 | Jája :)
Tak jsem konečně po dlouhém čase zase napsala povídku. A to díky sestřence. Pořád mě prudila s tím, že chce, abych napsala nějakou povídku a tak jsem se dneska na to vrhla. Tak doufám, že se ti to bude líbit. ;)

"Musíš jít se mnou na ten koncert. No tak prosím." Prosila mě po telefonu Jane.
"Ale no tak, vždyť víš, že je nemám ráda." Řekla jsem otráveně.
"No jo, ale oblíbíš si je. Prosííím." V týhle chvíli jsem z mojí sestřenky nebyla zrovna dvakrát nadšená, ale nakonec jsem jí teda řekla, že půjdu.
"Díky a vezmi si na sebe něco hezkého."
"Ale vždyť je to jenom koncert." Málem jsem na ní vyjela, ale dokázala jsem se ovládnout.
"Jo, ale vypadalo by to docela blbě, kdyby si si na sebe vzala jeden s těch tvejch modelů."
"A nechceš mi rozvnou nadiktovat, co si mám vzít na sebe?!"
"Jo, tak dobře. Vezmi si na sebe to tričko s tma proužkama a ty červený kalhoty."
"Cože? Zbláznila si se?! Ještě nikdy jsem to neměla na sobě."
"No, tak dneska si je vezmeš."
"Vždyť budu vypadat jako blbka."
"Vezmi si to." Už zase ten prosebném tón.
"No tak dobře. Takže v osum tam."
"V osum už budeme muset bejt vevnitř. Tak v sedum."
"Si se zbláznila nebo co?! Co tam jako budeme dělat tu hodinu?"
"Čekat."
"No tak dobře. Ahoj." Ukončila jsem hovor a skočila do postele. Jo, tu skupinu jsem tak neměla ráda, ale pro Jane jsem to musela udělat, protože jsem věděla, že kdyby byla na mém místě, taky by se mnou šla. V hlavě jsem si představovala, jak asi budu vypadat v tom, co mi řekla Jane, že si mám vzít na sebe. No…takhle to nešlo a tak jsem se zvedla a otevřela skříň. Chvilku jsem hledala.
"Tady!" Řekla jsem si sama pro sebe a vyndala ze skříně to tričko. "Teď už zbývá najít jenom ty kalhoty." Znovu jsem začala hledat a asi po pěti minutách, jsem konečně vyndala i kalhoty. Po chvilce jsem měla na sobě jak tričko, tak i kalhoty. "Ale jo, docela to trefila." Koukala jsem se na sebe do zrcadla a usmála, když jsem viděla, jak to k sobě dokonale jde a jak to jde i na mě. Vzala jsem si z koupelny hřeben a vyzkoušela jsem si pár účesů. Nakonec jsem zvolila cop na jednu stranu. "Tak a teď je to perfektní." Usmála jsem se.

"No tady si!" Jane byla ráda, že jsem konečně dorazila. "No vidíš, dobře jsem ti poradila co?"
S úsměvem si mě prohlídla.
"Jo, vybrala si moc dobře." Řekla jsem zadýchaně a pokoušela se popadnout dech.

Po hodině čekání už jsem konečně byly vevnitř v hale. Kolem bylo spousta ječících fanynek. Bohužel jsme stály vepředu a to se mi moc nelíbilo. Na mě se lepilo několik holek, jak se snažily prorvat dopředu, ale já jsem je vždycky odstrčila.
"Tak už by to mohlo začít ne?!" Založila jsem si ruce na prsou a začala poklepávat pravou nohou.
"Hann, no tak." Koukla se na mě sestřenka.
"No jo." Povzdychla jsem a zase si stoupla normálně.
Světla se zhasla a kapela začala hrát. Jane mi pevn sevřela ruku, div, že mi s ní něco nudělala. Holky začaly pištět ještě víc a na pódium se objevilo pět kluků. Sestřenka taky začala ječet. Nejspíš jsem tam byla jediná holka, co tam jenom tak stála a koukala se na kytaristu, protože se na těch pět kluků nemohla ani podívat. Dost mě fascinovalo, jak hrál na tu kytaru. Vždycky jsem na ní chtěla umět hrát, ale bohužel jsem se na ní nenaučila.
"Hann!!" Křikla Jane a já jsem se probrala a koukla jsem se na Jane.
"Co se stalo?"
"Harry….plácnul si se mnou." Byla z toho celá pryč.
"A…aha a to je kterej?"
"Támhleten." Jane ukázala na hnědovlasého kudrnáče, co zrovna zpíval. Byl docela hezkej, to jsem musela uznat. No a tak jsem se na ně začala koukat, ale toho kytaristu jsem taky pořád pozorovala.
"Kdo zpívá teď?" Koukla jsem se na Jane, protože ten hlas byl úžasný.
"Niall."
"Fajn a to je kterej?"
"Ten blonďatej."
Koukla jsme se na něho. Byl roztomilej. Seděl tam a koukal se do publika. Všechny fanynky jásaly a tak jsem se k nim připojila. :D Pak se ten blonďáček zvedl a šel k nám. Ani nevím jak, ale najednou byla moje ruka nahoře a já jsem si přála, aby si se mnou plácl. A hádejte co, moje prosba se vyplnila. Začala jsem ječet jako praštěná, div, že jsem neomdlela.

Začala přestávka a kluci zmizeli. S Jane jsme se na sebe koukaly. Pak jsem se podívala na svojí pravou ruku. Byla to ta ruka, které se dotkl Niall.
"Tak co? Líbí se ti koncert?" Zeptala se Jane.
"Jo a moc." Usmála jsem se na ni.
"Ááááá!" Ozvalo se a já jsem se podívala na pódium. Kluci už tam zase byli. Zarazila jsem se. Ten kluk, co se jmenoval Louis, už jsem si pamatovala jejich jména., měl na sobě tričko s proužky.
"Jane!" Křikla jsem a ona se na mě koukla.
"Ano?" Usmála se.
"On má proužkatý triko!"
"Jo, a doufám, že pak bude mít i červený kalhoty." Usmála se na mě.
"Jane!" Zavrčela jsem a uslyšela jsem zase ten úžasný hlas a tak jsem se koukla na pódium a přede mnou byl Niall a zpíval. Opět se nádherně usmíval. Vedle něho si stoupl Liam, dal mu ruku kolem ramen a zpívali spolu.

Vyšly jsme z haly a mě bylo líto, že už je konec. Malinko jsem se třásla a nemohla jsem uvěřit tomu, že se mi ten koncert líbil a, že jsem celá prič z toho, že na mě sáhl Niall a u konce i Zayn.
"Tak co?" Podívala se na mě Jane a oblíkla si bundu.
"Bylo to supr, díky, že si mě na ten koncert vzala. Ode dneška, je to moje nejoblíbenější skupina. One Direction." Usmála jsem se na ni a objala ji.
"Tak vítej v klubu sestro." Usmála se na mě.


Opět šťastná? 3.

7. května 2013 v 19:29 | Jája :)
Pokoušela jsem se usmívat, ale bylo mi mizerně. Jo, Brad se sice snažil, aby byl ten večer hezký, ale pro mě nebyl. Prostě mi přišlo, že k němu cítím jenom takovou nenávist. Byla to jenom otázkou času, než mě zase uhodí. Nemohla jsem ani uvěřit, že jsem tady s ním zůstala. Lehla jsem si do postele, zády k Bradovi a dívala jsem na bílou zeď před sebou. Nebylo mi zrovna nejlíp. Po hodině jsem konečně usnula.

Když jsem se probudila, Brad už tam nebyl. Byla jsem docela ráda. Osprchovala jsem se vlažnou vodou. Hodně času jsem ztrávila v koupelně a pečovala o svoje tělo. Pak jsem se nasnídala. Otevřela jsem okna, abych mohla dýchat čerstvý vzduch a udělala si misku plnou popcornu. Sedla jsem si k televizi a projížděla si programy. Najednou se rozdrnčel zvonek a já jsem se hrozně lekla a upustila jsem misku s popcornem. Naštvaně jsem se zvedla a došla ke dveřím. Když jsem je otevřela, zůstala jsem zírat. Před dveřmi stál černovlasý muž. Mohlo mu být tak 35. Usmíval se na mě.
"Dobrý den."
"D…dobrý den." Vzpamatovala jsem se.
"Zrovna jsem se sem přistěhoval a tak jsem chtěl pozdravit sousedy."
Usmála jsem se na něho. "Ani jsem nevěděla, že se manželé Blackovi odstěhovali."
"Aha." Usmál se. "No tak teď už to víte."
"Jo." Usmála jsem se.
"Já jsem Ian." Podal mi ruku.
"Těší mě, já jsem Nina." Usmála jsem se na něho a potřásla si s ním rukou.
"Hezké jméno." Usmál se na mě.
"Díky. Poďte dál." Ustoupila jsem, aby mohl projít. Když vešel dovnitř, zavřela jsem za ním dveře.
"Máte to tady hezký."
"Díky. Dáte si něco k pití?"
"Ne, díky."
Dovedla jsem ho ke gauči, kde byl rozsypanej popcorn. "Jé, zvonek mě vylekal a tak jsem to rozsypala. Omlouvám se, uklidím to."
"Ale to je v pohodě." Usmál se.
Doběhla jsem pro košťátko a lopatku a zametla ten nepořádek. Za chvilku jsem byla zpátky a seděla vedle Iana.
"Kde ste předtím bydlel?"
"V Covingtonu."
"Aha." Usmála jsem se na něho. Až teď jsem si všimla jeho nádherně pomněnkově modrých očí. Zakoukala jsem se do nich.
"A…ty si se tady narodila?"
Rychle jsem se koukla někam jinam. "C…co?"
"Ty si se tady narodila?" Zopakoval svoji otázku a usmál se na mě.
"J…jo, já….jo, narodila jsem se tady."
Bouchly dveře. "Tak jsem tady zlato." Brad šel k nám a zadíval se na Iana vražedným pohledem. "Kdo to je?!" Podíval se na mě zle.
"T…to je Ian, náš nový soused." Usmála jsem se.
"Aha." Brad se na něj nepřestával koukat zle.
"No, tak já už půjdu." Zvedl se Ian. Doprovodila jsem ho ke dveřím.
"Třeba příště budeme mít víc času, abychom si popovídali."Usmála jsem se na něho.
"Jo, to by bylo fajn, protože mě se s tebou povídá dobře." Pošeptal mi, aby to neslyšel Brad.
"Mě s tebou taky."
"Tak co by si řekla, kdyby si přišla zejtra ty ke mně, až Brad odejde?"
"Dobře." Usmála jsem se na něho. Dívala jsem se za Ianem jak odchází. Přála jsem si, aby tady se mnou ještě mohl zůstat, ale nechtěla jsem, aby na něho byl Brad protivnej.
"Nino?" uslyšela jsem za sebou ten hroznej chraplavej hlas. Lekla jsem se a cukla sebou.
"Tobe se líbí co?"
"Ty si se zbláznil co?!" vyjela jsem na něho. "Takže já už si nemůžu ani s nikým normálně povídat?!"
"Prosim tě, uklidni se, jenom jsem se ptal."
Práskal jsem dveřmi a šla do ložnice. Zamkla jsem se a lehla si na postel. Zavřela jsem oči a vybavily se mi ty nádherné modré oči a úžasný úsměv.


Opět šťastná? 2.

2. května 2013 v 15:53 | Jája :)
Popadla jsem kufry a běžela po schodech dolu.
"Nino, počkej, neodcházej." Chytil mě Brad za ruku.
"Ne! Nech mě na pokoji!" Zařvala jsem a koukla se na něho zle.
"Ale já jsem lhal. Už mě prostě nebaví, jak si o mě pořád myslíš, že tě podvádim. Já tě miluju, copak to nechápeš?"
"Ne! Kdyby si mě miloval, nechoval by si se ke mně takhle!" Vytrhla jsem se mu a šla ke dveřím.
"Nino, co mám udělat pro to, aby si se mnou zůstala a abych ti dokázal jak tě miluju?" Podíval se na mě smutně a zoufale.
"Nic! Nic nezmění moje rozhodnutí, už s tebou nechi bejt!!"
Brad přistoupil ke mně a vášnivě mě políbil.
"Takhle mě nepřesvědčíš!!" Surově jsem ho od sebe odstrčila.
"Tak…tak si třeba uděláme večeři při svíčkách a…a zatancujeme si. Co ty na to?"
Chvilku jsem se na něho jenom koukala, abych zjistila, jestli to myslí vážně.
"Tak co ty na to?"
"Ne!" Vzala jsem kufr.
"Ale no tak Nino, prosím, moc tě prosím. Už tě nikdy neuhodím, to ti slibuju." Podíval se mi do očí.
Já jsem nedokázala nic jiného než se koukat do jeho očí. Jako by mě hypnotizoval. Nedokázala jsem mu říct ne, i když jsem nevěřila, že už to nikdy neudělá.
"Tak moc bych tomu chtěla věřit…ale nejde to." Šeptla jsem.
"Alespoň to zkus."
"Já…já…prostě mám strach." Stekla mi slza.
"Slibuju."
Na chvilinku jsem zaváhala, ale pak jsem ho chytila za ruce a propletla si s ním prsty. Brad se na mě usmál a políbil mě na čelo.
"Jsem rád, že si mi dala ještě jednu šanci."
Nic jsem neřekla. Až teď jsem si uvědomila, do čeho jsem se to opět pustila.