Červen 2013

They don't know about us.20.

29. června 2013 v 13:53 | Jája :) |  Povídky
Doktoři nám oznámili, že babička umřela. Vyběhla jsem z domu a běžela pryč. Ani jsem nevěděla kam běžím, ale prostě už jsem tam nemohla zůstat a dál se koukat na babičky nehybné tělo. Běžela jsem po ulici, vrážela jsem do lidí. všichni na mě pokřikovali, jestli jsem se náhodou nezbláznila a co dělám. Ale já jsem se na ně ani neotočila. prostě jsem běžela dál. Umřela jedna moje milovaná osoba a mě bylo strašně. Přeběhla jsem silnici a málem mě srazilo jedno z aut. Řidič na mě taky něco křičel, ale mě to bylo jednou. Najednou jsem se ocitla v parku. Podlomily s mi nohy a já jsem spadla na trávník. Lehla jsem si na zem a slzy mi stékaly po tváři. Už jsem nemohla dál utíkat, i když jsem chtěla. Ležela jsem obličejem v trávě a lidi, co chodili kolem mě, mi byli ukradení.
"Hann, Hann, stalo se něco?" Usylšela jsem hlas nade mnou. Ale já jsem nijak nezaregovala.
"Hann." Někdo mě otočil na záda.

They don't know about us. 19.

29. června 2013 v 12:19 | Jája :) |  Povídky
Šla jsem se projít po pláži. Sedůa jsem si do písku a koukala se na klidné moře. Hrozně se mi stýskalo po Zaynovi mrzelo mě, že jsem na tu blbou párty vůnec šla. Někdo si ke mě sedl. Podívala jsem se vedle sebe a uviděla Violet. Dala mi ruku na rameno a soucitně se na mě podívala.
"Je mi moc líto, co se včera stalo." Podívala se na mě.
"To je v pohodě. Ty za to přece nemůžeš." Podívala jsem se do země.
"Ale...ale jo, můžu." Taky se podívala do země.
"Cože?!"
"Víš, Mia navrhla, že bychom se s tebou jako mohly zkamarádit a pak prostě nějak udělat, aby jsem se rozešli. Víš, já jsem se s tebou ale opravdu zkamarádila a přišla si mi postupem času moc fajn. Pak ale holky přišly s tím, že tě představím Fredovi a on tě opije a pak se s tebou začne líbat.."
"On to taky věděl co?!"
"Jo." Podívala se do země. "Já...když jsem k tobě toho Freda vedla, prostě mi tě bylo hrozně líto a chtěla jsem Miu přemluvit, aby Zayna nevolala, ale ona už ho zavolala a on už byl na cestě. Pokoušela jsem se tě najít, ale nenašla a pak už jsem slyšela jenom křik a lidi, jak stojí v kroužku kolem vás. Já...opravu jsem nechtěla."
"Ty....ty si taková..." Do očí mi vhrkly slzy.

They don't know about us. 18.

28. června 2013 v 20:37 | Jája :) |  Povídky
"No vidíš, jak ti to sluší." Přiběhla ke mě Violet s nějakým klukem.
"Děkuju, ale stejně se v těch šatech cítím nějak divně." Podívala jsem se na šaty a malinko jsem se usmála.
"Ale prosím tě." Podívala se na mě Violet. "Ehm, chtěla bych ti někoho předtavit." Dala tomu klukovi ruku na rameno. "Tohle je kámoš Fred. " Předtavila mi svýho kamaráda a pak se otočila na Freda. "Frede, tohle je moje kamarádka Hann."
"Těší mě." Usmála jsem se na Freda.
"Mě taky." Úsmvěm mi oplatil.
"Violet, mohla by si sem prosím tě na chvilku jít?" Ozvala se Mia.
"Omluvte mě." Koukla se na nás omluvně Violet a odběhla pryč.
"No...slyšel jsem, že si se sem přistěhovala z Česka."Podíval se na mě Fred.
"Jo, přijela jsem sem na rok za babičkou." Usmála jsem se a sedla si na jeden z prázdnýsch stolů.
"To je fajn. Přijela si sem sama a nebo ještě s někým?"
"S mojí neklepší kamarádkou." Usmála jsem se.
"Aha a je tady?"
Podívala jsem se kolem sebe. "No...ještě před chvilkou tady byla, ale nejspíš se někam vypařila. Ona na tyhle veřírky nikdy moc nebyla." Usmála jsem se.
Fred se podíval na tancující páry a pak na mě. "Nechtěla by si si zatancovat?"
"Jo, ráda." Usmála jsem se a seskočila ze stolu. Fred mě chytil za ruku a táhl k ostatním lidem, co tančili.

They don't know about us. 17.

27. června 2013 v 20:15 | Jája :) |  Povídky
Škola vypadala pěkně, ale ty lidi v ní jsem moc nemusela. Všichni se na mě tak divně koukali, až na Davida. Nechápala jsem, proč se na mě takhle koukají. Sedla jsem si na jednu z židlí, které byly na školní chodbě a dívala se kolem sebe. Najednou si ke mě přisedla jedna blondýna a dala mi ruku kolem ramen.
"Ahoj." Usmála se na mě.
"Ahoj." Koukla jsem se nechápavě na její ruku a ona jí hend sundala.
"Hele, ty si ta holka, co chodí se Zaynem Malikem. Je to tak?"
"No..." Tak proto se na mě všichni tak koukali. V tu chvíli mi to došlo. A o tomhle, si povídaly ty dvě holky ve třídě, jak se na mě tak divně koukaly.
"Tak jo, nebo ne?" Zeptala se nedočkavě.
"Jo, jsem." Koukla jsem se na ní.
"No teda." Prohlédla si mě. "Ty si Hann, je to tak?" Opět se na mě usmála.
"Jo...jsem a ty jsi...?"
"Jé, promiň, zapomněla jsem se představit. Já jsem Violet." Podala mi přátelsky ruku a pořád se na mě usmívala.

Love story

26. června 2013 v 15:52 | Jája :) |  Povídky
Malinko jsem se nechala inspirovat písničkou od Taylor Swift Love story. Tuhle jsem poslouchala různé písničky a koukala se na jejich překlad. Tahle mě ale tim překladem dost zaujala a tak skusím napsat povídku. ;)

Seděla jsem na lavičce a koukala se před sebe. Už je to tak dávno, co jsem tě naposkedy viděla. Kdyby si věděl jak moc mi chybíš. Chtěla bych, aby si teď seděl vedle mě a obejal mě svými silnými pažemi. Aby mi bylo zase tak dobře jako, když si mě držel naposledy v náručích. Utřela jsem si slzy, které mi stékaly po obličeji. Podepřela jsem si jednou rukou hlavu a zavřela svoje unavené oči. Vybavila jsem si ten den, kdy jsme se potkaly.

They don't know about us. 16.

26. června 2013 v 9:16 | Jája :) |  Povídky
"Han?" Ozval se Esmin tichý hlas.
"Ano Esmi?" Koukla jsem se na ní a musela se pousmát. Nikdy neuměla moc šeptat, ale dnes večer se jí to konečně podařilo. Ležely jsem na trávě v babiččině zahrádce a koukaly se na hvězdy.
"Jak je to teda s tebou a Zaynem?" Otočila na mě hlavu.
"Jsme...jsme spolu." Podívala jsem se na ní a usmála se.
"Tak to je super." V jejím hlase znělo nadšení.
"A co ty a David?" Zeptala jsem se po chvíli. Ema vypadala, jako by jí to zaskočilo a nespustila oči z noční oblohy.
"No...coby?"
"Vím, že se ti líbí. Už si s ním alespoň promluvila?" Pořád jsem se na ní koukala a bylo mi jasný, co odpoví.

They don't know about us.15.

25. června 2013 v 19:42 | Jája :) |  Povídky
Seděla jsem v obýváku a přojížděla kanály. Nikde nebylo nic pořádnýho a tak jsem se rozhodla zapnout to na hudební kanál.
"Ták, a jsem zpátky. U nás ve studiu jsou pořád kluci z 1D a jsou připraveni, na rozhovor."
Ach ne, to mi ještě scházelo. Vzala jsem do ruky ovladač a chtěla to přepnout, ale najednou se moderátor zeptal:"Tak Zayne, jak je to s tebou a tou záhadnou dívkou?"
Byla jsem zvědavá na to, co řekne a tak jsem se rozhodla, to tam ještě na chvilku nechat. Sledovala jsem obrazovku. Čtyři zbylí kluci se koukali na Zayna a byli zvědaví, jak se vyjádří a bylo vidět i na moderátorovi, že je zvědavej, jak Zayn odpoví. Nevím proč, ale byla jsem zvědavá i já.

They don't know about us. 14.

23. června 2013 v 12:14 | Jája :) |  Povídky
"Hann! Hann!" Porbudilo mě klepání na dveře mého pokoje. "Hann!!!"
Podívala jsem se kolem sebe. Byla jsem unavená a nesnášela jsem, když mě někdo probudil. Zívla jsem a promnula si oči. Klepání na dveře neustávalo a tak jsem se zvedla, došourala se ke dveřím a otevřela je. "Co je Esmo?!" Zeptala jsem se jí protivně a opět zívla.
"Hann, kouni se na to." Esma mi vrazila do rukou nějakej časopis.
"Esmo, vždyť ty víš, že já časopisy nečtu. Jsou tam jen samý bláboly a pomluvi." Koukla jsem se na svojí kamardáku.
"Nalistuj si stránku patnáct." Poručila mi. Vůbec jsem nechápala k čemu mi to bude, ale nakonec jsem časopis otevřela a našla stránku 15. Podívala jsem se na dvoustránku a zarazila se.

They don't know about us. 13.

22. června 2013 v 22:00 | Jája :) |  Povídky
Zvedla jsem se a došla k jejich stolu. Zayn se na mě podíval. Sundal mi z očí brejle a usmál se na mě.
"Hann,"
"Nech mě prosím." Podívala jsem se na něho.
"Ať už ti řekla cokoliv, nic z toho nebyla pravda." Podíval se mi do očí.
Esma si odkašlala a zvedla se. "No, já vás nebudu rušit." Položila peníze na stůl. "Hann, doifám, že si to odjíždění rozmyslíš." Mrkla na mě a odešla.
"Cože?" Zayn se na mě podíval vylekaně. "Ty odjíždíš?"
"Jo." Koukla jsem se do země.
"Proč? Stalo se něco doma?"
"Ne, ne to ne."
"Tak proč?"

They don't know about us. 12.

22. června 2013 v 21:03 | Jája :) |  Povídky
Ležela jsem na posteli a brečela. Nikoho jsem k sobě nechtěla pustit. Ani Esmu, ani babičku. Nechtěla jsem ani jíst. Bylo mi tak mizerně. Pořád mi vyzváněl mobil a hádejte kdo to by. Zayn! Já jsem mu to ani jednou nevzala.
"Hann no tak, musíš přece jíst." Slyšela jsem za dveřmi babiččin hlas.
Neodpověděla jsem jí.
"Hann neblbni!" Ozvala se Esma. "Hann!" Zabušila na dveře.Utřela jsem si slzy a otevřela jim dveře.
"Hann, co je to s tebou?" Přeběhla ke mě babička a starostlivě si mě prohlídla.
"Babi...já...já...chci jet domu." Podívala jsem se na ní sulzenýma očima. "Prosím nemysli si, že tady s tebou nechci bejt, to ne, ale prostě...prostě už tady nemůžu bejt."

They don't know about us. 11.

22. června 2013 v 12:17 | Jája :) |  Povídky
Tolik jsem doufala, že to bude Zayn, ale zarazila jsem se, když jsem ve dveřích uviděla nějakou černovlasou dívku.
"Ehm..." Zastavila jsem se u dveří a dívala se na ní. Měla dlouhé černé vlasy, oči měla hnědé a pěkně dlouhé černé řasy. Zayn je měl, ale hezčí! :D Byla hubená a dost vysoká. Vypadala krásně.
"Ty si Hann?" Zeptala se mě protivně a mě došlo, že to bude jedna z těch namyšlenech dámiček.
"Jo a ty si?!"
"To je jedno! Hele, raději by si se měla držet dál od mýho kluka!" Strčila do mě. Podívala jsem se do domu a pak vyšla ven a zavřela za sebou dveře.
"Kdo je tvůj kluk?!" Zeptala jsem se jí protivně.
"Ach jo, to si vážně tak blbá a nebo to jenom hraješ?!" Koukla se na mě zle, ale pak jí nejspíš došlo, že to opravdu něvím. "Zayn Malik!"

They don't know about us.10.

22. června 2013 v 8:44 | Jája :) |  Povídky
"To by Zayn nikdy neudělal. On takovej neni. Věř mi." Podíval se na mě. Věřila jsem mu, i když jsem ho znala jenom chvilinku. Ale něco mi říkalo, že Niall mi nelže. Kývla jsem hlavou a usmála se na něho.
"Tak dobře, věřím ti."
"Fajn, nepůjdeme už raději dovnitř?" Zvedl se Niall a podíval se na mě.
"Jo, asi bychom už mohli jít." Usmála jsem se a zvedla se. S Niallem jsme prošli velikou zahradou a došli do domu. Kluci seděli na gauči atiše se dívali na televizi. Teda až na Zayna, ten tam nikde nebyl.
"Kluci, kde je Zayn?" Přejela jsem je pohledem a nakonec se zastavila u Louise. Nejspíš proto, že byl z nich nejstarší a tak jsem si myslela, že je rozumnej a hlídá je.
"No...před chvilkou mu přijela sestra. Nečekaně a není na tom zrovna dobře." Podíval se na mě Loui.
"C...cože?" Podívala jsem se na něho.
"Jo, no. Prej se s ní rozešel přítel a ona teď potřebuje svýho mladšího brášku. Mám ti vyřídit od Zayna, že ho to moc mrzí a že se u tebe zítra staví."

They don't know about us. 9.

21. června 2013 v 16:30 | Jája :) |  Povídky
Za chvilku jsme usyšely cvaknout klíč v zámku a tak jsme vyskočily z gauče a letěly obě dvě ke dveřím. Bybička se na nás usmála a vešla do domu. "Ahoj holky." Usmála se na nás a položili igelitovou tašku plnou potravin na zem. Já jsem jí rychle chytila a došla s ní do kuchyně. Vyndala jsem nákup a uklidla ho. Babička si odložila kabát a šla s Esmou za mnou do kuchyně.
"No teda, vy ste to tady uklidily." Usmála se a podívala se kolem sebe.
"Jo, chtěly jsme vám udělat radost." Usmála se na ní Esma a odstrčila židli od stolu.
"Posaď se babičko, udělaly jsme oběd." Usmála jsem se na babičku a vytáhla kachnu z trouby.
"Ale to jste nemusely." Usmála se na nás babička a unaveně si sedla na židly.
"Ne, nemusely, ale chtěly jsme." Usmála se Esma a šla mi pomoct dát jídlo na talíř. Naservírovlay jsem to na stůl a nalily do skleniček stiudené pití a sedly si ke stolu. Babička se zkoumavě dívala na jídlo.
"Copak babi?" Podívala jsem se na ní malinko ustrašeně, protože jsem se bála, že se to babičce moc nezdá a nebude to chtít jíst.
"Copak je to za jídlo?" Podívala se na mě babička a vzala si do rukou příbor.
"To je kachna. U nás je to u nás sváteční jídlo a já jsem chtěla, aby si taky ochutnala něco od nás." Usmála jsem se.
"Aha. vypadá to moc dobře a jistě to bude i moc dobře chutnat." Usmála se babička a ukrojila si kousek bramborového knedlíku a na ten kousek si nandala trochu zelí. Pak si ještě ukrojila maso a strčila si to do pusy. S Esmou jsme jí pozorovaly a čekaly na to, co řekne.
"je tom cobré." Usmála se na nás babička a jedla dál.
"To jsme rádi." Napila jsem se a začala taky jíst.

They don't know about us. 8.

21. června 2013 v 15:47 | Jája :) |  Povídky
Uklidily jsem celej dům. A docela mě to bavilo. Jasně, nikdy mě nabevilo uklízet, ale tohle bylo jiný. A nevím v čem. Jestli to bylo tím, že mi pomáhala Esma? Nevím. Jako poslední jsem šla vysipad koš, když jsem usylšela za sebou známý hlas.
"Ahoj Hann."
Trhla jsem sebou a pomalu se otočila. Za mnou stál Zayn. Ruce mě v kapsách kalhot a díval se na mě smutně.
"Co tady děláš?!" Vyjela jsem na něho.
"Hann, no tak. proč si na mě vlastně naštavná. Já přece nemůžu za to, že si nevěděla, že jsem slavnej." Přistoupil ke mě blíž, ale jý jsem udělala krok zpět.
"Mohl si mi to říct!"

They don't know about us. 7.

20. června 2013 v 18:07 | Jája :) |  Povídky
Probudila jsem se v noci a nebylo mi moc dobře. Opatrně jsem se zvedla a koukla se na hodiny. Byly tři hodiny ráno. Šla jsem do koupelny a osprchovala se vlažnou vodou. Už mi bylo malinko líp, ale opravdu jenom malinko. Vyčistila jsem si zuby a učesala se. Oblékla jsem se a šla dolu do kuchyně. Rozhodla jsem se, že udělám snídani. Nakoukla jsem se do ledničky a zjistila, že tam je snad všechno. Rozhodla jsem se, udělám palačinky. Vytáhla jsem suroviny na těsto, ale nemohla jsem najít pánvičku. Podívala jsem se do všech šuplíků, ale nikde tam nebyla. Prohledala jsem celou kuchyni, ale nemohla jsem jí najít.

They don't know about us. 6.

20. června 2013 v 14:20 | Jája :) |  Povídky
"C...co? Na co ochranku?" Podívala jsem se na Esmu a pak na Zayna.
"No..." Zayn se podíval na svého kamaráda a nejspíš od něho čekal pomoct. Ale než Harry stačil cokoliv říct, slova se ujmula Esma.
"Protože oni nejsou normální kluci." Koukla se na mě a pak se podívala zle na Zayna s Harrym.
"Cože?" Podívala jsem se na ně nechápavě.
"Zayn ti zapomněl říct jednu důležitou věc a to je, že je ve skupině One Direction, což je dost populární sklupina." Podívala se Esma.

They don't know about us.5

18. června 2013 v 20:52 | Jája :) |  Povídky
Ráno jsme se s Esmou vydaly Tower Bridge. Bylo to docela fajn. Pak jsem se šly kouknout po městě a taky se párkrát vyfotily. V poledne jsem se šly najíst.
"Tak kam by si chtěla jít dál?" Koukla jsem se na Esmu a napila se čaje.
"No...já nevím. Co se třeba jít kouknout na Trafalgarské náměstí?" Podívala se na mě a strčila so vidličku s kouskem ananasu na konci do pusy.
"No...tak dobře." Koukla jsem se kolem sebe. Lidi měli nějak naspěch. Nejspíš to bylo tím, že se vraceli z obědu do práce. To my s Esmou jsme měly dost času, aby jsme se pěkně najedly a ještě se prošly po městě. Venku jsem mohly být až do večera. Babička byla v práci.
"Ale jestli se ti tam nechce..."

They don't know about us.4.

17. června 2013 v 14:59 | Jája :) |  Povídky
"Hann, půjdu domu." Ozvala se Esma.
"Já půjdu s tebou." Zvedla jsem se a otoočila na Zayna. "No...tak se zatim měj." Usmála jsem se na něho.
"Dáš mi rposím svoje číšlo?" Podíval se na mě malinko stydlivě.
"Jojo, jasně." Nadiktovala jsem mu svoje telefoní číslo. "Tak jo, tak se zatim měj." Usmála jsem se na něho a následovala svojí nejlepší kamrádku. Vyšly jsme ven.
"Esmo?" Zastavila jsem se a podívala se na ní.
"Ano?" Podíval se na mě unaveně.
"Co ti na Zaynovi vadí?" Opřela jsem se o zeď baru.
"Ale nic mi na něm nevadí."
"Nech toho a řekni mi to!"

They don't know about us 3..

16. června 2013 v 14:09 | Jája :) |  Povídky
"Tak kam půjdem?" Usmála se na mě.
"No...já nevim. Co třeba zajít..."
"Chtěla by si se napít co?" Podívala se na mě pobaveně.
"No...jo, ale jenom malinko."
"Tak fajn." Usmála se na mě, chytila mě za ruku a někam mě táhla. Za pár minut už jsme stáli před jedním z barů.
"Ehm, já jsem si dělala srandu." Koukla jsem se na Esmu.
"No tak máš smůlu." Usmála se na mě a v táhla mě do baru. Zněla tam nějaká divná muzika a bylo tam docela dost lidí. Esma se drala opilýma lidma a mířila k baru. Já jsem šla poslušně za ní. popravdě se mi to moc nelíbilo. Sedla jsem si na jednu z barových židliček a podívala se kolem sebe. Najednou jsem se zarazila.

They don't know about us.2.

16. června 2013 v 11:26 | Jája :) |  Povídky
"Hann, no tak. Poď do města. Nebudeme tady přece celej den jenom tak sedět." Prosila mě Esma.
"Ale no tak Esmo, mě se teď moc nechce. Půjdeme třeba tak v deset, co ty na to?" Ležela jsem rozvalená na gauči a koukala se na hudební kanál.
"Ty si se zbláznila nebo co? Co chceš asi jako dělat v deset večer venku? Akorád by tě to táhlo k nějakýmu baru."
"Ach jo Esmo, tak si di ven sama!" Vyjela jsem na ni, zvedla se a položila mísu s popcornem na stůl. Koukla jsem se na ní zle a vyběhla schody do svého pokoje. Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou dveře. Lehla jsem si na postel a koukala se do stropu. Za chvíli jsem uslyšela dole bouchnout dveře. Esma šla do města sama. Mě to ale bylo jedno. Vůbec jsem v tu chvíli neměla chuť, se procházet po Londýně. Byla jsem hrozně unavená a chtělo se mi spát. Nakonec jsem zavřela oči a ponořila se do spánku.