Listopad 2014

Anděl smrti - 1.díl

27. listopadu 2014 v 15:24 | myred
Pořád se na mě koukal těma svýma očima. Jako bych byla nějaké exotické zvířátko, které on musí prozkoumat, aby věděl, jak se v dané situaci budu chovat. Zvláštním způsobem, mě přitahoval, jak byl tajemný a skoro s nikým se nebavil, ale nesnášela jsem, když se na mě takhle někdo koukal, jako kdybych byla z jiné planety. Ano, byla jsem sicce spíš taková...uzavřenější, ale to neznamená, že na mě všichni můžou takhle civět. Seděla jsem ve třetí lavici a vedle mě seděla holka, kterou jsem znama od základky, ale nikdy jsme se spolu moc nebavily. Každdý den jsem pozorovala ptáky na obloze. Záviděla jsem jim, tu jejich volnost. Ale pokaždé, když jsem se na ně dívala, měla jsem takový divný pocit. Vybavila se mi hřbitovní cesta... Netušila jsem, co to znamená, ale tohle jsem měla pořád.

Anděl smrti.

25. listopadu 2014 v 18:03 | myred
Nikdy jsem nechtěla chodit na intr a nikdy by mě taky nenapadlo, že tam někdy budu a to, co se mi stalo tam, vám právě teď povyprávím. Jmenuji se Hann a je mi 16 let. Mám delší blonďaté vlasy a menší postavu. A za tu postavu jsem většinou bičována různými nadávkami a narážkami. S mojí spolubydlící na pokoji si rozumím, to ano, ale ta je věčně věků někde pryč, takže jsem většinu času na pokoji sama, tak se tak nějak snažím přežívat.
Seděla jsem si v lavici a poslouchala ty řeči učitelky, které mě tak akorát uspávaly. Dívala jsem se z okna. Ten výhled už byl vrytý v mé paměti dokonale a to to trvalo jenom pár měsíců. Konečně se ozval zvonek na přestávku a mě se to zase vrátilo. Ta hrozná bolest hlavy, ale tentokrát byla nesnesitelná. Nedalo se to vydržet. Nevím jak to, ale najendou jsem se ocitla na zemi pod lavicí. Vnímala jsem jenom to, jak mě někdo zvedá ze země...

Tak tohle je moje další povídkka, která mě napadla ve škole. Snad se vám to bude líbit a nějak si tu povídku oblíbíte. Každopádně budu ráda, za jaké koliv ohlasy, ať už budou kritické, nebo pozitivní.

Nezapomenutelná.

22. listopadu 2014 v 15:16 | myred |  Povídky
Tak jsem tady s další povídkou. :) Neni sice optimistická, ale tak všechno takový být nemůže. ;)



Jsem špatná...

18. listopadu 2014 v 19:05 | myred |  Deníček
Já vím, je to taková slátanina, která ani nestojí o to ji zveřejňovat a ani nedává smysl, ale myslela jsem, že by menší změna neuškodila.

Zase je to tady, zase jsem někoho ranila,
místo toho, abych se mu klanila.
Měla bych být šťastná za to, co mám,
a taky, že nazpět mu to dám.

Jsem s tebou tak šťastná,
a občas si připadám krásná.
A teď jak když srdce z kamene mám,
a kvůli tomu ubližuju vám.
Ano, jsem nevděčná a všichni kolem to ví,
mě nikdo jiný nepochopí.

Zase je to tady, zase jsem někoho ranila,
místo toho, abych se mu klanila...



Moje první blogerské krůčky.

11. listopadu 2014 v 19:00 | Myred
Už hrozně dávno jsem toužila po tom, mít nějaký blog, nebo tak něco...kam bych mohla psát svoje názory, povídky a různé přízpěvky. Ale nikdy by mě nenapadlo, že bych s tím jednoho dne začala. A jak se to vlastně stalo?

Naše tajemství - 5.díl

6. listopadu 2014 v 18:28 | myred
Podle komentářů to vypadá, že vás to baví a tak sem přidávám další díl. ;)


Zahrabaná v knížkách

3. listopadu 2014 v 9:09 | myred |  Deníček
Taky máte období, kdy by jste horzně rádi četli, ale nemáte co? No tak já mam teďkon přesně to druhé období. Mám toho až moc co číst a tak trochu nestíhám. Mám půjčenou knížku od kámošky, z knihovny a jednu jsem našla doma, do které jsem se teda začetla. :D A to jsem se í tenhle týden vůbec nevěnovala, jelikož jsem musela číst povinnou četbu. :D
Vím, že jsem říkala, že toho mám moc, ale neporadil by jste mi někdo nějakou dobrou knížku? :)
Naskytl se tady jeden menší problém a to je to, že mi nejdou psát povídky. Včera jsem se pokoušela napsat jednu jednodílovku. Možná mě teď někteří z vás budou chtít ukamenovat, ale chtěla jsem napsat povídku o Ziamovi. Ano, je to tak! Chtěla jsem o nich napsat povídku, ale nakonec jsem to ukončila stejně jinak, než jsem chtěla. :/ Pokud by jste chtěli, klidně ji sem dám, ale říkám vám, je to opravdu hrozně slabý. ;( Vím, že tenhle blog není posstavený jenom na povídkách, ale ty povídky jsou tady hlavní. Kdybych neměla povídky, tak bych vlastně ani nevěděla, co sem přídávat. :/

Tento týden se budu snažit blogu hodně věnovat, ale uvidím, jak to budu stíhat. ;) Jsem moc ráda za každou vaši návštěvu a každý váš komentář, který se snažím oplatit. ;)