Stín za oknem

10. října 2017 v 20:45 | myred |  Něco jako básničky
Jsem sama. Sama ve velkém domě. V domě,
který byl kdysi plný lidí, ale to už je dívno.
Minulost! Jdu si do kuchyně pro víno, které mi
už nějakou obu dost pomáhá. Pomáhá nemyslet.
Na minulost. Na život, který jsem žila. Na život,
který žiju. Na všechno! Naleji si sklenku čevreného
vína a dopřeji si první lahoudný doušek. Spokojeně
zamlaskám. Strnu! Hrůzou! Úlekem! Paralyzovaná tím,
co vidím před sebou. Ve svém okně! Za ním! Je tam stín!
Něčí. Někdo mě sleduje! je venku! Pohne se! Zvedá ruku
a natahuje ji ke mně! Co dělat? Mám vidiny? Je to jen
výplod mé fantazie? Odkládám skleničku vedle flašky vína.
Popojdu k oknu. Otvídám ho. Pořád tam stojí. Zvedám
ruku. Natahuji jí. Ještě kousek.
Naše prsty se dotknou...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 10. října 2017 v 21:35 | Reagovat

Pouhá iluze... ;-) Moc pěkné!

2 little-booktea little-booktea | Web | 10. října 2017 v 21:37 | Reagovat

Povedla se, jak psala Eliáš dobrá iluze😂❤

3 Hejkal Hejkal | 11. října 2017 v 7:38 | Reagovat

Ahoj, moc pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama