Vypisování se...

8. července 2018 v 11:49 | myred |  Deníček
Ahoj přátelé,
doufám, že si alespoň Vy užíváte léto tak, jak jste chtěli. Já bohužel tak nějak z půlky, nebo spíš z menší části, ale tak snad se to změní. Tenhle článek je tak nějak v podstatě o ničem. Nebo lépe řečeno je o tom, jak se v poslední době cítím a co se mi tak nějak odehrává v hlavě, což chápu, že možná bude dost chaotické, protože i já se tam cítím.
Takže to neberte tak nějak vážně, potřebovala jsem se v postatě vypsat a od toho tady blog přeci je, ne? :)





Přijde mi, že mi v poslední době chybí docela dost věcí. Tenhle měsíc je pro mě zatím tak nějak...prázdný. Já si připadám prázdná a absolutně netuším, čím to je. Sedím doma a nic se mi nechce. Nadávám sama na sebe, že jenom sedím a v podstatě celý den promarním. Každý den mi přijde stejný. Chtěla bych něco dělat. Chtěla bych tvořit, chtěla bych se věnovat tomu, co mě baví, ale tak nějak...to nejde. Chtěla bych číst. Před maturitou jsem si plánovala, jak si hezky budu číst a přečtu celou tu kopičku knížek, která se mi za tu dobu vytvořila na stole. Ale tak nějak...to nejde. Nebaví mě číst, nemůžu se k tomu dokopat. Ale když už se dokopu, tak mě to docela baví, ale stejně u toho nějak dlouho nedokážu vydržet.
Taky bych chtěla psát. Plánovala jsem si, jak přes léto napíšu několik článků a dokonce jsem chtěla napsat i nějakou povídku. Ale stejně jako u předchozího...se k tomu prostě tak nějak nedokážu dokopat.
Chtěla bych se scházet se svými přáteli a užít si léto. Ale já nevím, nějak to prostě nejde. Ano, za poslední dobu jsem sice poznala nějaké nové lidi a jsem za to moc ráda, protože jsou fajn. Taky jsem podnikla pár věcí a bavilo mě to, ale... nevím. Není to prostě ono.
Taky jsem opět udělala jednu zásadní chybu. Ano, jistě to znáte. Nebo třeba taky ne. Pokud ne, tak Vám upřímně závidím. Já jsem ale evidentně ten člověk, který si u sebe udržuje lidi, které by nemusel. Nebo teda lépe řečeno, jednoho člověka. Ano, víte, že to není ten pravý člověk, ale prostě...bez něho je Vám tak nějak...smutno. Přijdete si prázdní a pořád se k těm společným chvílím vracíte. Nebo to je teda alespoň můj případ za poslední dobu. Za poslední měsíce. Nejhorší na tom všem je, když nevíte co se stalo a tak to vlastně ani nemůžete pořádně přejít, nemůžete začít znovu někde jinde, protože Vám pořád leží v hlavě to, co se stalo a Vy absolutně netušíte proč se to stalo a co to zavinilo. Tak uvidíme, jestli se historie bude opakovat a nebo to bude tentokrát jiné, i když docela dost pochybuji...
Každopádně, budu muset něco se sebou udělat, protože tohle léto jsem si plánovala maximálně užít a mám ještě plány, takže je rozhodně nezahodím. Jen doufám, že se mi podaří co nejrychleji dát zase všechno do kopy a tak nějak si utřídit myšlenky a svůj momentální život, který je tak nějak chaotický. A k tomu mi vlastně má tak nějak i trochu pomoct tohle, co jsem tady vytvořila. Potřebovala jsem se prostě z toho všeho vypsat, tak snad Vám to nějak nevadí a snad Vám to nějak moc nezkazilo den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 9. července 2018 v 13:08 | Reagovat

taky to tak občas mám no :) a to mam vše co jsem chtěla . Třeba máš nejaky blog hlavě ci tak :(

2 zamotana zamotana | Web | 10. července 2018 v 10:59 | Reagovat

Myslím, že zažívat takové období je naprosto normální. Nikdy nevíme, jak z toho ven, až to najednou odezní. Ještě pořád je před námi ta větší část prázdnin, takže není třeba spěchat. A plány můžou počkat, vždyť si taky zasloužíme chvilku odpočinku :)

3 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 12. července 2018 v 22:38 | Reagovat

Drž se, doufám a věřím že ten stav brzy prolomíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama